Ráno jsem se probudila s otřesnou bolestí v oblasti šíje. Křečovitě jsem se narovnala na sedadle a rozhlédla se okolo. Stáli jsme na jednom z odpočívadel. Tony si sklopil přední sedadlo a teď, zachumlaný pod dekou, pokojně spal.

 "Dobré ráno," pozdravil Loki. Uvědomila jsem si, že to zřejmě nebyl polštář, na čem jsem se probudila. Pohlédla jsem na něj, ale jeho výraz byl opět úplně bez emocí, takže jsem nevěděla, jestli je naštvaný nebo ne.

"Dobré," pozdravila jsem a protáhla se. Moje rozhodnutí bylo, to dál nerozebírat.

"Mumláš ze spaní," prohodil vesele Loki a stále držel svůj výraz profesionálního hráče pokeru.Neodpověděla jsem, ale cítila, jak se mi do tváři hrne barva. Prostě trapas. Za námi stálo černé auto naší ochranky a jak jsem si stačila všimnout, všichni pasažéři uvnitř také spali až na Johnyho, který zřejmě držel hlídku.Loki si mého pohledu všimnul.

"Není to úžasné?" usmál se. "Na to všechno nám dávají hodně prostoru."

Musela jsem mu dát za pravdu. Doopravdy by bylo rozumnější, aby k nám do auta poslali alespoň jednoho bodyguarda a ne nás takhle nechat jezdit, jak se nám zlíbí. Mohli bychom teď hned ujet a už se nevrátit. I když nepochybuju o tom, že Shield si do auta určitě zabudoval nějaká bezpečnostní opatření.

„Jo, to jo," souhlasila jsem.

 „Hmm...podívej, za to rameno se omlouvám. Klidně jsi mě mohl odšťouchnout."

„Odšťouchnout?" zatvářil se nadmíru pobaveně. "Proč bych to dělal?"

 "Já nevím, určitě jsem ti poslintala rameno nebo tak. Prostě mě příště raději odšťouchni."

„Neposlintala." 

Nevěděla jsem, co na to říct. Byla to velmi nepříjemná situace, protože jsem ze sebe opět udělala idiota.

„Spal jsi vůbec?" zeptala jsem se, aby řeč nestála a taky proto, že jsem měla tušení, že nespal.

„Ne," odpověděl prostě, jakoby to byla samozřejmost.

„To jsi jako celou noc tady seděl a čekal, až se probudíme?"

„Nic jiného mi nezbývalo."

Trochu mě zamrazilo při pomyšlení na to, že mě Loki pozoruje ve spánku a otřásla jsem se. „Asgarďané nespí?"

„Spí, akorát míň než vy. Co druhou noc je to tak akorát."

„Musela to být nuda," zamumlala jsem. „Sedět tady celou noc."

„Věř mi, že ani ne," řekl a kouzelně se na mě usmál. Z toho úsměvu mě zamrazilo, ale příjemně, a taky mi došlo, že ten úsměv má nějaký skrytý význam.

„Takže, co jsi dělal?" Měla jsem nepříjemné tušení, že mě doopravdy pozoroval. Obvykle spím s otevřenou pusou, doufám teda že to nedělal, cítila bych se pak pěkně trapně.

„Seděl jsem tady a dělal ti polštář. Velmi smysluplná činnost."

 „To je všechno?"

„Co bys chtěla slyšet?" zeptal se pobaveně, jakoby odhali moje obavy. „Nebo spíš nechtěla?"

Naklonil se ke mně a já zatajila dech. Jeho oči mě naprosto spoutaly a mě se zase z hlavy vykouřil všechen rozum. Uhnula jsem proto pohledem, čehož on využil a přisunul se blíž. Stále se mi díval do očí a čekal na odpověď. Chtěla jsem utéct, ale na jedné straně byl Loki a na druhé dveře vedoucí na dálnici. Naprosto uvězněná a v pasti.

„Jsi tak roztomilá, když jsi nervózní" zasmál se, protože si zřejmě všiml, jak šilhám očima všude možně jen ne na něj. Naklonil hlavu na stranu a pořád se nevyzpytatelně usmíval.

Z toho prohlášení jsem byla ještě víc na nervy, než předtím.

Na chvíli, hned potom, co jsem sebrala dost odvahy, jsem mu pohlédla do očí. Koutky se mu zvedly v potěšeném úsměvu a než jsem se stačila pořádně nadechnout, byl ještě blíž. Teď už jsem cítila na obličeji jeho dech a taky jsem dostala třesavku.

Hned jsem proto odvrátila pohled pryč na spícího Starka, který byl tak zachumlaný do deky, že mu šel vidět jen chomáč vlasů.

Věděla jsem, že mě Loki stále pozoruje, ale neměla jsem odvahu se mu znovu podívat do očí. Vždycky, když jsem to totiž udělala, nemohla jsem myslet na nic jiného, než na tu smaragdově zelenou barvu.

„Co bys teda chtěla slyšet?" Zeptal se znovu. Jeho tón byl ale jiný než předtím, ledový a nebezpečný. Poprvé za tu dobu, kterou jem s ním strávila přípomínal toho nebezpečného maniaka z televize. Dostala jsem strach.Zřejmě jsem v tu chvíli zapomněla dýchat, protože když jsem mu pohlédla znovu do očí, ve snaze něco odpovědět, jen jsem zalapala po dechu.Ucítila jsem teplou dlaň na svém pasu a polilo mě horko. Přitiskla jsem se na sklo a přerývaně oddechovala.

„Co to děláš?" vypískla jsem potichu a přestože mě v polovině otázky zradil hlas, vypadal, že mi rozuměl. Ignoroval to a místo toho se přisunul ještě blíž. Teď už byl hodně blízko.

Trochu si mě přitáhl k sobě, ale já se chytila sedadla a snažila se zůstat na místě. Tomu ubohému pokusu se jen zasmál, tak ledovým smíchem, až mě mrazilo.

Připadala jsem si jako králík chycený do pytláckého oka. A nejhorší bylo, že to oko byl Loki. Mohla bych se škubat a vzpírat, ale stejně by to nemělo cenu.

Jeho oči mě navíc dokonale zhypnotizovaly a já se nedokázala ani podívat jinam. U pasu jsem opět ucítila mírný tlak jak se mě opět pokoušel přitáhnout k sobě a znovu jsem se zapřela. Jakmile stisk povolil, zaslechla jsem šustění látky a Loki se přisunul místo mě.

„Loki." Snažila jsem se znít výhružně, ale v té chvíli to prostě nešlo. V jeho očích se mihlo pobavení.

Teď už jsme na sobě byli téměř nalepení a stačil jen kousek, aby překonal tu několikacentimetrovou vzdálenost k mým rtům. Vzpomněla jsem si na Mel, jak mě před ním varovala a v duchu se jí stokrát omlouvala, že jsem ji ignorovala a přála si, aby tu byla teď se mnou. Ona by Lokimu určitě řekla svoje a netiskla by se ke sklu jako vyděšený králík.

Z ničeho nic, jako nějaký dar z nebes, se pohnul Stark. Loki v mžiku zase seděl na svém místě a držel svůj obvyklý výraz. Stark sebou chvíli plácal, než se vyhrabal z přikrývky a oba si nás prohlédl. Já jsem ještě zrychleně dýchala a schovávala třesoucí se ruce za zády. Kolena jsem stiskla k sobě, aby taky nebylo poznat, že se třesou.

„Bože," zamumlal Stark rozespale. „Vypadáš jako Banner po svém malém zeleném záchvatu."

„Ehm...díky," zamumlala jsem. Koutkem oka jsem viděla, jak se Loki potutelně usmívá.

„Hle a příšera se tomu ještě směje," zavrčel Stark, když si všiml Lokiho výrazu.

„Říká někdo, kdo ve noci chrápe," odpověděl Loki a tvář měl zase bez emocí.

„Vyloučeno," zavrtěl hlavou Stark.

„Musel jsem to poslouchat celou noc."

„Příště tě zavřu do kufru. Nenechám se tady urážet někým, kdo ani pořádně neumí ovládnout svět."

„Bude mi ctí," zasmál se Loki. „Jsem vážně rád, že mě přiřadili k tobě. Třeba u Rogerse bych se něčeho takového nedočkal, možná tak jen přednášky o potřebě konat dobro a spravedlnost. Navíc Rogers není takový vtipný malý skrček jako ty."

„Kamaráde, přivážu ti ruce za auto a celou cestu poběžíš."

„To by byl vskutku zajímavý zažitek, mám ovšem pocit že našim nabručeným společníkům by se to moc nelíbilo."

„Kdyby jich nebylo, bežíš už co jsme vyjeli z New Yorku."

Na poslouchání jejich diskuze už jsem doopravdy neměla náladu a raději jsem vyskočila z auta a nechala je tam, ať se pro mě za mě třeba sežerou navzájem.
 

Venku jsem narazila na Johnyho, jak stojí opřený o auto s cigaretou u pusy a pozoruje okolí. Z levé strany se sice ozývalo hučení dálnice, ale z té pravé byl krásný výhled na louku, která byla ještě pokrytá ranní mlhou.

„Ti nahoře to celkem nedomysleli," zasmál se Johny a přitom dál pozorval louku. „Dát ty dva dohromady, to je jako dát oheň se střelným prachem do jedné místnosti." Kývl hlavou k Mitsubischi, ze kterého se ozývaly Starkovy peprné urážky na mimopozemské civilizace.

„Taky mám takový pocit." Opřela jsem se vedle něj o auto.Chvíli jsme setrvali v tichosti a já měla čas si uspořádat myšlenky. Došla jsem k závěru, že mě Loki upřímně děsí.

„Kdyby se pan Stark trochu uklidnil, mohlo by to být i příjemné ráno," podotkl Johny. Už se vůbec nepodobal tomu nebezpečnému chlapovi z letiště.

S chutí jsem se tomu zasmála, protože měl naprostou pravdu. Stark byl občas trochu hlučný.
„Nechcete kafe?" Zeptal se a kývl k termosce stojící na kapotě.„Ne děkuji....i když, neměl byste ještě jednu cigaretu?"

„Samozřejmě." S úsmevěm vytáhl z kapsy krabičku a z ní jednu cigaretu, kterou mi zapálil.
 

Dalších několik minut jsme společně pokuřovali. Nikdy jsem nekouřila a vždy jsem proti kouření ostře vystupovala, ale momentálně byla jiná situace. Bez alespoň malé dávky nikotinu bych se klepala z ranních událostí ještě teď.