Druhý den ráno jsem vstala do opuštěného domu. Při přípravě snídaně mi dělal společnost jen Jarvis a já měla občas pocit, že se s ním dá daleko víc pokecat než s někým živým. Respekt před Starkovým uměním programovat.
Posadila jsem se k baru a jedla ovesné vločky s mlékem. Přemýšlela jsem o všech věcech, co se včera udály. Stark teď určitě někde v Shieldu dělá pořád poprask kvůli té věci s Lokim. Já sama bych taky nebyla nadšená, kdyby mi měli do bytu nastěhovat někoho takového. 
Po včerejší krátké výměně slovních obratů se mezi mnou a Tonym něco změnilo. Tím, že mi nabídl tykání mě jakoby přijal. A tvářil se mile, což u něj moc zvykem nebývá.

Po snídani jsem si opět lehla k televizi. Škola mi začíná až po víkendu, takže by nebylo od věci si trochu tohoto luxusu užít. Už tady ale odmítám hrát GTA. Téhle hry se navždy zříkám.
V televizi se to hemžilo animáky a přestože jsem je vlastně ani nesledovala, nechala jsem je běžet. Místo, abych napjatě očekávala, jaký způsob smrti si dneska Jerry pro Toma vybere, přemýšlela jsem. 
Včerejší večer byl hodně divný. Z Furyho šel strach a Natasha se nažila nebudit dojem královny drsňaček, což se jí moc ndařilo. Stark se za těch pár minut stačil celkem slušně opít a já sama tam stála vykolejená a zmatená. A pak ty řeči o Lokim! Měla jsem ze všeho divný pocit. Nutně jsem se potřebovala někomu vypovídat. Pochybovala jsem, že by Melanie pochopila, co se mi honí hlavou. Kéž by přišla Pepper. Melanie jsem slíbila, že se jí ozvu a podívejme, jak jsem spolehlivá. V mém imaginárním diáři jsem si pro ni vyhradila celý dnešní večer. Co ale budu do té doby dělat? Nevím.

Nikdy jsem netvrdila, že nejsem líná. Bylo to dobře, protože celé dopoledne jsem strávila sledováním animovaných filmů. V pyžamu, neučesaná a pod dekou. 
Proto jsem málem prodělala srdeční infarkt, když z ničeho nic zacinkal výtah a dveře se otevřely. Vy koukla jsem z pod hromady dek.
"Tiffany, jste hotový magnet na trapasy," zasmála se Natasha. Vyšla z výtahu spolu s Furym a několika dalšími agenty. Za nimi se tyčila vysoká a štíhlá postava...Lokiho? Takže to včera doopravdy mysleli vážně? To snad ne!
Loki projevoval vůči okolí úplný nezájem a když některý z agentů trhl jeho pouty, tázavě zvedl obočí. Malou chvilku na mě pohlédl a jeho koutky se malinko nadzvedly pobavením. Hned se ale vrátil ke své předešlé masce někoho, kdo zůstává za každé situace nad věcí. 
Oblečený byl v tom samém zeleno-černém hávu? hábitu? plášti? Netuším, co to mohlo být. Říkejme tomu asgardské oblečení.
Zastavili se uprostřed obýváku a mezitím, co se Fury snažil někomu zavolat, mě všichni pozorovali. Já se nedovážila vylézt zpod deky.
"Starku!" štěkl Fury do telefonu. "Už jsme tady."
V telefonu se ozvala nesrozumitelná odpověď. Fury jen přikývl a mobil schoval.
"Hádám, že jsme přišli nevhod," zašklebil se.
"Tak trochu...."
Zavládlo nepříjemné ticho. 
"Vypadáte překvapeně," prolomil ho Fury. "Je mi jasné, že Stark s vámi o tomhle včera nemluvil, ale z našeho rozhovoru jste mohla něco odvodit." Mluvil se mnou jako s blbečkem a to se mi nelíbilo. 
"Netušila jsem, že jste toho schopní," odpověděla jsem.
"Alespoň vidíte, že jsme," usmál se. "Měla by jste se s vaším vězněm seznámit, slečno." Jízlivost v jeho hlase byla hmatatelná. Loki vypadal rozzuřeně a já čekala všelijaké možné čáry máry, dokud z Furyho nezbyde hromádka popela. Nic se však nestalo a mě došlo, že mu museli vzít schopnosti.
Netuším, jak by probíhalo seznamování s bohem, kdyby na balkoně zrovna nepřistál Stark. Jak pomalu scházel schůdky, jeho oblek se sám od sebe sundával z jeho těla a ztrácel se někde v podlaze.
Vešel do obýváku a nešťastně se na mě usmál. Zřejmě měl stejně jako Natasha pocit, že se vždy někde objevím nevhod.
"Dostanu k němu i elektrický obojek?"
"Nechte si to, Starku," zabručel Fury. "Zkrátka a dobře, tady ho máte. Já s ním už nechci mít nic společného."
"To je od vás vážně milé. Pošlete mi do domu tohohle maniaka, svým zjevem vyděsíte mou neteř a nakonec mi Lokiho předhodíte jako zdechlou krysu."
"Nebudu se nad tím pozastavovat," prohlásil Loki.
Několika doprovodným agentům zacukaly koutky úst, ale Fury je hned zpražil pohledem. Stark sám o sobě si dost zahrával, když jen tak jakoby nic narážel na Furyho oko. Natasha se zato tvářila, jako by ji tohle všechno unavovalo.
"Z toho už se nevysekáš," poplácala ho po rameni. "Budeš si prostě muset zvyknout.."
"Vždy jsi dokázala člověka tak povzbudit," zasmál se jedovatě Tony.
"Já vím, já vím," zasmála se Natasha.
Fury pokynul agentům a ti Lokimu sundali pouta. Cítila jsem se hodně vyděšeně. Netuším, co tu včera Natasha s Furym instalovali za ochrany, mezitím co jsem si povídala se Starkem a i když jsem se hodně snažila, nechtěla jsem jejich bezpečnostnímu systému věřit, ať už byl jakýkoliv. Zatraceně, kolem mě pobíhá Loki, je přirozené, že mě to děsí. Klidně by mohl vzít v noci nůž a jít mě zabít. Přepadaly mě poněkud histerické myšlenky a já se uklidňovala jen otázkou: Proč by to dělal?
Loki ale uvažoval naprosto chaoticky, takže bych se nemusela divit, kdybych se jednou ráno probudila....nebo vlastně neprobudila s nožem v krku.
"Takže Starku, přeji příjemný zbytek dne," zažertoval Fury. "Večer ještě očekávejte telefonát. Vláda dnes jedná s Radou o dalších postupech."
"Jak jinak," zabručel Stark. "Jen jim prosim řekněte, že většího idiota ze sebe už dělat nehodlám. Už to, že je tu on je příliš."
"Děláte, jakobyste měl na výběr," prohodil Fury a odešel do výtahu, Natasha i celá jejich eskorta ho následovala. Než se zavřely dvířka, Fury ještě provokativně zamával na pozdrav.
Všechny pohledy teď směřovaly na Lokiho a zavládlo trapné ticho, přerušované jen hučením výtahu.
"Můžete s tím přestat?" zeptal se Loki. 
"Promiň, jen se rozhoduju, jestli ti mám oplatit to okno," řekl Stark a dál si Lokiho pozorně prohlížel. "Jen se na to podívej, Musel jsem ho vysklít znova a to sklo, co tam dali je tmavší než ty vedle něj."
"Mám pocit, že jsou stejné," povytáhl Loki obočí.
"Nejsou," zavrhl to Stark. "Možná když ho rozbiju znova, dají mi tam nějaké lepší. Chceš mít tu čest?"
"Prosím pěkně a to já mám být maniak," zavrtěl hlavou Loki. "Asgarďané jsou dle mého skromného názoru zdvořilejší."
"Cos čekal?" zavrčel Stark. "Že po tom všem te budu ještě uctívat nebo co?"
"To je výborný nápad."
"Tak promiňte, ó Velectěný," zatvářil se hloupě Stark. 
Loki krotil vztek. Možná mě děsil, ale se Starkem to nemá nikdy nikdo jednoduché a v hloubi duše mi ho možná bylo i líto.
"Ukaž mi můj pokoj a v rámci spokojenosti nás všech mě většinu dne neuvidíš," navrhl Loki.
"Geniální nápad hodný geniální mysli," provokoval dál Tony.
"Děkuji, vypadá to, že jsi jediný, kdo si to myslí," přistoupil na jeho hru Loki.
"Jsem tvůj tajný fanda." Stark zamrkal a kývl hlavou ke dvéřím, za kterýma byla chodba, kde se nacházel i můj pokoj. Loki ho tam samozřejmě následoval.

Celý den jsem tak nějak strávila u televize. Bála jsem se odejít z obyváku, abych na chodbě náhodou nenarazila na Lokiho.
K večeru jsem se ale odhodlala. Potřebovala jsem nutně zavolat Mel a notebook byl v mém pokoji. Navíc Loki dodržel své slovo a celý den se neukazoval. Ani když Stark znovu odletěl do Shieldu konzultovat něco s Radou. A když Loki celý den  nevycházel z pokoje, proč by měl vyjít zrovna v tuhle chvíli. Šance byly opravdu minimální.
Vyšla jsem potichu na chodbu. Našlapovala jsem opatrně, aby mě nešlo slyšet, ale ve Stark Tower bylo něco jako vrzající podlahy naprosto vyloučené. Došla jsem k sobě do pokoje, rychle popadla notebook a přeběhla zase do obýváku . Tam jsem si sedla za bar a zapla Skype. 
Dvacet tři nepřijatých hovorů a zpráv od Mel mě v první chvíli zaskočilo, ale vlastně to bylo pochopitelné. Slíbila jsem, že jí zavolám a neudělala jsem to.
S obavami, co všechno schytám za nadávky, jsem jí zavolala.
Na obrazovce se v okamžiku objevila její tvář a její pokoj.
"Tiff!" zavýskla. "Ani nevíš, jakou jsem o tebe měla starost! Proč jsi nezavolala?"
"Promiň, ale..." Nevěděla jsem, jak jí mám říct, že momentálně bydlím u Tonyho Starka a po bytě se nám potuluje šílenec, který chtěl ovládnout svět. "Vzhledem k jistým šokujícím událostem jsem se k tomu nedostala."
"Kde vůbec jsi?" ptala se Mel zmateně. "Za tebou vidím, jen chlast. Proboha, kam tě to hodili."
Pobaveně jsem se zasmála. "Schválně, jestli to uhodneš." S těmi slovy jsem vzala notebook a obešla s ním celý obývák. Když byla webkamera zrovna otočená směrem na balkon, kde z poloviny vyčníval nápis "Stark", Mell začala pořád opakovat "Panebože, panebože, panebože, panebože."
"Takže," obrátila jsem noťas k sobě a usmála se. "Co na to říkáš?"
"Ty jsi ve Stark Tower!" zakřičela překvapeně Mell.
"Už to tak vypadá," odpověděla jsem.
"Chceš potom říct, že ten tvůj strýc je jakože Stark? Ten Stark?"
"Přesně ten."
Příštích několik hodin jsem vytrvale odpovídala na všechny její otázky. Mel chtěla vědět úplně všechno. Musela jsem jí dokonce dopodrobna popsat můj příjezd. O Furym, Natashe a Lokim jsem se nezmiňovala. Možná, až na to bude ten správný čas, to Mell povím, ale teď ještě ne. Netuším, jak by reagovala, kdybych jí to řekla hned.
Nevšimla jsem si ani, když se setmělo. Nakonec se Mel přestala vyptávat na mě a líčila mi i co se děje v Londýně. Podle všeho poslední dny nevedla tak zajímavý život jako já, ale i tak jsem jí ho záviděla.
"...když potom ten obchoďák otevřeli, samosebou jsem tam hned šla a upřímně jsem teda byla zklamaná," povídala Mel. "Až na pár pěkných tílek doopravdy nic moc, zkusím tam jít třeba za měsíc, možná něco dok-....Proboha Tiffany!" Zakřičela tak hlasitě, že jsem sebou trhla. Nejprve jsem si myslela, že se něco stalo u ní, ale její zděšený pohled se upíral za mě, kde stál Loki.
"Zřejmě jdu nevhod," prohodil poklidně.
"Ale ne, to je v pořádku," zasmála jsem se nervózně. Mel stále zírala na Lokiho a nebyla schopna souvisle mluvit.
Loki si rychlým elegantním krokem došel k lednici a začal tam něco hledat.
"Panebože Tiff," zmatkovala Melanie. "Ale to je přece ten..." Větu nedokončila, zřejmě sama nevěděla, jak ho nazvat.
"To je v pořádku," uklidňovala jsem jí.
"To teda není v pořádku!" zakřičela málem Mel. "Proč je tam? Co když tě probodne tou svojí velkou tyčí!"
"Bylo to žezlo," opravil ji Loki a vyndal z lednice tuňákový sendvič, "A sebrali mi ho."
"To jsou všechny Mittgarďanky tak histerické?" zeptal se mě.
"Nemluv s ním, Tiff," panikařila Mel. "Proboha zavolej policii. Co když jim utekl?"
"Uklidni se," řekla jsem jí. "Je tu za trest a nemůže mi nic udělat."
Několik dalších minut jsem se mé nejlepší kamarádce pokusila vysvětlit celou situaci, mezitím co Loki stál za mnou a nevinně žvýkal sendvič. Pořád se tvářil, jakoby ho nic z toho všeho nezajímalo a občas zvědavě pozoroval byt.
Když jsem pak konečně uklidnila Mel natolik, že jsem mohla vypnout Skype a odejít, bylo mi to odepřeno. Loki stál těsně za mnou a když jsem se s notebookem v ruce otočila, stáli jsme u sebe tak blízko, až mi z toho šel mráz po zádech.
"Tohle mě zajímá, kdo to byl?" Povytáhl obočí, jak to uměl jen on.
"Moje kamarádka."
"Je to docela histerka," poznamenal.
"A divíš se jí?"
"Ale no tak," zamračil se. Na čele se mu udělaly dvě roztomilé vrásky, "Ty přece nejsi jako Stark. Ale pokud chceš, můžeme strávit zbytek večera tím, že se budeme vzájemně urážet. Je to vskutku zábavná činnost." Zachovával si svůj netečný výraz a kdyby nebyl u mě tak blízko, možná bych se s ním i pustila do hádky, jak navrhoval. Momentálně jsem však byla naprosto paralyzovaná. Díval se na mě z výšky, přestože jsem stála na schodě, a voněl po tuňákovém sendviči. Upřeně se mi díval do očí a čekal, jak zareaguju. Jak potom mohl čekat srozumitelnou odpověď, když mi dělal tohle!
"Je ti něco?" Zeptal se nezaujatě po chvíli, co jsem na něj takhle hloupě civěla.
"Já jen...nad něčím jsem přemýšlela." Nervózně jsem se usmála.
"Vždycky u toho takhle přimrzneš?"
"Ne," zabručela jsem ponuře a i s notebookem jsem se vydala do mého pokoje. Tam jsem za sebou zamkla dveře a vyčerpaně se složila na postel. Nejvíc mě unavila Melanie se svými nekonečnými otázkami a taky to přesvědčování, že jsem v naprostém bezpečí. 
A pak Loki. Na rukou jsem měla ještě teď husí kůži a nevěděla jsem proč. Nebo možná věděla, ale odmítala jsem si to přiznat.