Spousta řečnických pultíků, za nimi banda rozzuřených kravaťáků a u toho všeho znuděně se tvářící Loki. Měla jsem sto chutí tu hloupou televizi vypnout, protože na tohle jsem se vážně nechtěla dívat, ale Starkovi bych tím zřejmě zkazila podívanou.

Se zmrzlinou v ruce posedával vedle mě a vypadalo, že se náramně baví. Občas jsem na něj vrhla zlobný pohled, ale on si samozřejmě ničeho ani nevšiml. Nebo možná všiml, ale nedal to najevo. Všichni by mi mohli dát za pravdu, že v tomto ohledu je Tony Stark vážně sobec.

Po několika minutách neklidného vrtění a mračení jsem se zvedla z pohovky a zamířila pryč. Už jsem to prostě nemohla vydržet. Za prvé proto, že jsme právě byli v Pekingu a mužům v televizi nešlo rozumět ani slovo, což bych ještě vydržela, ale nemohla jsem se dívat, co dělají z Lokiho. Celá tahle akce byla šaškárna největšího stupně.

"Kam jdeš?" zahuhlal Tony s plnou pusou zmrzliny.

"Neříkej mi, že tobě to celé nepřijde hloupé," utrhla jsem se na něj. "Ale málem bych zapomněla, tyhle věci, jako třeba pocity jiných lidí jsou ti absolutně ukradené."

"To možná jo," přisvědčil Stark. "Ale bez tebe vypadám jako puberťačka, co se právě rozvedla se svým přítelem, dívá se na romantické filmy v televizi a pojídá ve velké míře zmrzlinu."

Zatnula jsem pěsti. "Jasně, až na to, že ty ses s nikým nerozešel, nedívaš se na romantické filmy a přestože se tak někdy chováš, nejsi puberťačka. Netuším, proč to k tomu přirovnáváš, když v podstatě je na tom smysluplná jen ta zrmzlina."

Tony si vložil do úst další sousto a trochu se zašklebil, když ho začlo studit v puse.

"Chytré věci nemusí být smysluplné."

Povytáhla jsem obočí, přestože to nemohl vidět. "Tahle věta nebyla ani chytrá a už vůbec ne smysluplná."

"Nebuď protivná, za chvíli máš Lokiho tady."

Raději jsem vyšla ven na chodbu hotelu a práskla za sebou dveřmi jinak bych se neudržela a opravdu bych tomu chlápkovi něco udělala. Jediný, kdo je tu nejvíc protivný byl právě on. Nestaral se o nikoho a o nic. Jako obvykle, když jsme se se Starkem takhle chytli, nebo spíš já s ním, jsem si vzpomněla na Pepper. Ta žena musí být buď absolutně šíleně zamilovaná nebo úplně stejná jako Stark, čemuž se mi nechtělo věřit.

Pokoj jsme měli naneštěstí objednaný jenom jeden, takže jsem si prostě sedla na chodbu a opřela se o zeď. Aniž bych si to uvědomila, moje myšlenky se začaly ubírat nežádoucím směrem. V naprostém tichu prázdné chodby jsem si začala uvědomovat, že jakmile celá ta hloupost v televizi skončí možná už Lokiho nikdy neuvidím. Nenáviděla jsem Thora za to, že tu vůbec chodil. Dopadnu nakonec stejně jako Jane? Osamělá a svobodná, žíjící jenom pozorováním hvězd a čekáním, kdy za mnou Loki přijde. Pokud vůbec bude chtít. Jsem jen obyčejná holka, která zestárne ani se nenaděje a i v nejlepším věku se určitě nemůže rovnat asgardským ženám. Za předpokladu, že na Asgardu byli všichni tak pohlední jako Loki a Thor. Navíc jsem Lokimu stále ještě úplně nevěřila. Zabraňovala mi v tom nálepka boha klamu, kterou svým chováním vůbec nepopíral.

Bylo mi na nic. Možná jsem měla zůstat se Starkem a raději litovat Lokiho než sama sebe. Nevěděla jsem ale, co bych řekla Starkovi. Chtěla jsem taky zavolat Mel, ale byl páteční večer a šance, že by mi zvedla telefon ve střízlivém stavu byla minimální. Také jsem si vzpomněla na Tonyho prohlášení o puberťačkách a uvědomila si, že se právě tak chovám. Vlhnou mi oči kvůli tomu, že si nemám s kým promluvit o tom, jak moc bych ještě chtěla vidět Lokiho. Bylo mi téměř jasné, že si ho ihned po skončení programu Thor odvede, protože už posledně vypadal velmi naštvaně a byl odhodlaný bratra z tohoto dostat za každou cenu co nejrychleji. Kdyby se mi naskytla příležitost ještě Lokiho vidět, přisála bych se mu k noze a celý život by si mě musel vláčet sebou, což by moje srdce nadšeně uvítalo.

Zavřela jsem oči a opřela si hlavu o studenou zeď. Začaly se mi vracet vzpomínky na rodiče a tak nějak jsem si říkala, jaký názor by měla máma na Lokiho. Táta by ho nenáviděl, protože by mu chtěl odvést dceru, ale máma by byla určitě štěstím bez sebe. Vždycky mi jako malé povídavala o princi, který si mě jednou vyzvedne a stejně jako do panenky v mé ruce se do mě zamiluje jako panáček ležící v krabici vedle postele. Teď si říkám, že to celkem vystihla, protože Loki vlastně princ byl, i když trochu neobvyklý.

"Brečíš?" ozval se předemnou něčí hlas. Otevřela jsem oči a spatřila Lokiho. Párek bodyguradů právě scházel ze schodů pryč a tak jsme zůstali v místnosti sami.

"Hmm...ne." Rychle jsem si protřela oči, ale stejně to na mně bylo poznat. Pomohl mi na nohy.

"Myslela sis, že už nepřijdu,co?" usmál se škodolibě.

"Jen chvilku."

"Nevěřím ti," odpověděl a chytl mě za ruku. Jeho hlas zněl naléhavě a já z toho měla trochu obavy. Až nějak podezřele moc se to podobalo poslednímu loučení. Přesně jako ve filmech, muž ženě stiskne ruku, naposledy jí políbí a zmizí navždy.

Žaludek se mi sevřel když mě Loki doopravdy políbil. Byla v tom jistá dávka procítěnosti a zoufalosti, z čehož jsem neměla dobrý pocit.

"Co ke mně cítíš, Tiffany?" Zeptal se tak napřímo, až mi to vyrazilo dech. Začala jsem z toho oět dedukovat špatné věci typu, že se mě zeptá, aby se ujistil, že ho doopravdy miluju a pak odejde, načež se já budu trápit.

V této situaci, ale stejně nemělo smysl lhát, protože Loki by to i tak poznal. "Miluju tě." Řekla jsem to tak potichu, protože jsem se za své city před ním ještě styděla.

"Chtěla bys se mnou zůstat?"

Tvářil se až moc naléhavě a moc vážně. Jako tomu bylo už několikrát, nevěděla jsem kam tím vším míří.

"Samozřejmě."

Loki se usmál a pohladil mě po tváři.

"Tak pojď!" Táhl mě za ruku ke schodišti a rozhlížel se kolem sebe. Já celá zkoprnělá za ním vlála jako kapesníček a občas zakopla o svoje vlastní nohy.

Rychle sbíhal ze schodů a já jen tak tak stačila jeho tempu. Nebýt toho, že mě držel za ruku, určitě už bych jej někde ztratila.

"Loki, co to děláš?" zeptala jsem se někde v polovině schodiště.

Pohlédl na mě a dál bral schody po dvou. "Zdrhám."

Zvuky z recepce šly slyšet víc a víc, což znamenalo, že se blížime k cíli. Alespoň jsem se domnívala, že recepce je náš cíl, dokud ji celou rychlým krokem nepřešel.

"Proč po tobě už nikdo nejde?" zeptala jsem a ukázala na bodyguardy, kteří Lokiho doprovodili nahoru do pokoje.

Loki odpověděl, až když jsme se ocitli na ulici.

"Dohoda s Asgardem padla, teď už mě má na svědomí Ódin. Navíc jsem momentálně bez schopností, takže nejsem hrozbou."

Nemohla jsem tomu uvěřit. On mi však na chápaní moc času nedal, protože mě táhl přelidněnou ulicí dál a dál. Lidé se za námi otáčeli a trochu mě začaly pálit oči ze všech blikajících billboardů.

"Chápu správně, že tě má teď Asgard odvést pryč?"

"Ty tady snad někoho z Asgardu vidíš?" zeptal se.

Ten neuvěřitelně pohledný a šarmantní parchant předemnou mě právě namočil do pěkného průšvihu. Netušíla jsem, jestli má Asgard taky soudy, ale pokud ano, určitě tohle bude brát jako napomáhání k útěku, i když jsem to celé Lokimu svým klopýtáním a vyptáváním spíš ztěžovala.

"Ale Thor tě určitě bude hledat a..."

"Thor je mi ukradený."

Byla jsem zpocená a udýchaná, když jsme dorazili k parkovišti, kde mimochodem stálo Starkovo auto.

"Ne," zavrtěla jsem hlavou, protože mi už od pohledu bylo jasné, co má Loki za lubem.

Ignoroval mě a vytáhl z kapsy klíče. Raději jsem nechtěla vědět, jak je Starkovi ukradl, protože takové věcí jakou auta a ženy si Stark hlídal velmi dobře. Určitě teď musí běhat po hotelu a hledat nás.

Nasedla jsem i s Lokim do auta. Bylo to luxusní Porsche s neuvěřitelně pohodlnými sedadly. Tak trochu jsem byla pořád ještě mimo, protože jsem koukala jen před sebe a to i když Loki nastartoval a začal se proplétat ulicemi Pekingu. V tomhle velkoměstě byl pochopitelně hodně hustý provoz. Navíc z večerního programu odjížděla auta světových velvyslanců, takže na některých místech byla silnice uzavřená úplně.

Přestože byla normálně všude tma, ve meště to vypadalo jako ve dne díky světelným reklamám, vývěsným tabulím i vozidlům, jejichž světla působily jako reflektory na hollywoodských kobercích.

"Kde to jedeme?"

Loki pokrčil rameny a procpal se úzkou mezerou, která vznikla mezi dvěma vozidly před ním. Řidiči zmíněných aut začali divoce troubit, ale nezbylo jim nic jiného než uhnout, pokud nechtěli mít poškrábané auto. Lokimu totiž bylo upřímně jedno v jakém stavu Starkovo auto skončí. Nebylo pochyb, že i někdo tak bohatý jako Stark pobrečí nad tučným šekem z opravny.

"Pryč," pověděl prostě Loki a nespouštěl zrak ze silnice.

Po několika minutách plného troubení a protlačování se kolonou aut jsme konečně vyjeli z města.

oOoOo

Následujících pět dní s Lokim na útěku mi připadal jako věčnost. Jeli jsme k těm nejvyšším horám, kde pochopitelně nebyl signál, takže jsme ani nevěděli jaké je datum nebo kolik je hodin. Všechny tyto věci jsem se pak dozvěděla později.

Tenhle náš malý výlet, ačkoli byl velmi namáhavý, mě ale udělal tou nejšťastnější osobou na světě. Po celou tu dobu jízdy v autě jsme si s Lokim samozřejmě často povídali a při některé z tichých chvílí jsem si začala uvědomovat, že tohle dělá Loki kvůli mně. Nechtěl mě ztratit a proto se teď ukrývá před celým Asgardem jen proto, aby mohl zústat tady. Po tomto zjištění jsem své city přestala skrývat na dobro, protože už se nebylo za co stydět. Loki si se mnou nehrál.

Jednou ráno, bylo to přesně pátý den, jsem se probudila v Lokiho těsném objetí a pokračovala ve svém včerejším uvažování. Malinko jsem se přitom vrtěla a možná proto se Loki probudil taky a přitiskl si mě majetnicky k sobě, zabořil mi hlavu do vlasů a spal dál. Přestože mu stačilo spát jen co druhý den, i tak ho celá cesta vyčerpávala. Na těchto místech byla možnost policejní hlídky úplně vyloučená, takže jsem občas řídila i já. Při mém řízení ale Loki odmítal spát a já nevěděla jestli se mám kvůli tomu urazit nebo ne.

"Jak dlouho to ještě takhle půjde?" zeptala jsem se.

Něco zahuhlal.

"Loki!" odstrčila jsem jej od sebe a pohlédla na něj. Mhouřil na mě uraženě oči, ale pak si lehl na záda a ruce založil na prsou.

"Nemůžu se té otázce vyhýbat věčně, že?" povzdechl si.

"Odpověz mi."

Chvíli byl zticha. Trochu mě to nechalo nejistou, protože prozatím vždycky když se Loki odmlčel, přišla nějaká podpásovka.

"Tohle všechno jsem vymyslel dost na rychlo, takže by ses neměla divit, když-"

"Vyklop to a nesnaž se to obejít."

Loki na mě pohlédl a zřejmě ho můj naštvaný výraz donutil odpovědět.

"Zatím se nikde zastavovat moc nemůžem," řekl.

Otevřela jsem a zavřela pusu jako ryba lapající po vodě, ale nevydala jsem ani hlásku.

"Jde o Heimdalla," vysvětloval. "Je to strážce bifrostu a má oči všude. Doslova. Snaží se nás najít, cítím to."

Vážně jsem byla doposud tak pošetilá a myslela si, že tohle všechno bude procházka růžovým sadem? Hledala nás jedna z nejmocnějších planet široko daleko! Ale co už, Lokiho přítomnost mi vždycky zatemňovala mozek.

"Tím, že na jednom místě nezůstáváme dlouhou dobu ho mateme. Musí Thorovi každý den podávat jiné souřadnice, ale jednou se nás mu podaří najít, proto potřebuju najít nějaké místo na Mittgardu, kde Heimdall nedohlédne."

Chtěla jsem mu tak moc pomoct, ale v záležitostech vesmíru jsem byla úplně někde jinde.

"Měl by to být nějaký chrám, kobka, posvátný les?" snažila jsem sem.

"Tohle není jako ve fantasy knihách," odpověděl s úsměvem. Trochu mě překvapuje, že ví, co to fantasy knihy, jsou.

 "To místo může být třeba obyčejná benzínka nebo smetiště, ale pokud ho najdeme, ucítím, jestli mě přestane sledovat nebo ne."

Všiml si mého zoufalého výrazu a já na jeho obličeji poprvé spatřila výraz hluboké lítosti.

"Nechtěl jsem tě tím zatěžovat."

Takovou větu by Loki, se kterým jsem před nedávnem objížděla celý svět, asi nikdy neřekl. Byla možnost, že by se změnil?

oOoOo

Celý den jsem byla ze zjištění o Heimdallovi velmi nervózní. Představovala jsem si stvoření podobné Kerberovi, psu který stráží posdvětí. Loki mi ale nakonec Heimdalla popsal a já pocítila obrvoskou úlevu z toho, že náš nepřítel alespoň vypadá jako člověk.

Po střídmé večeři na jedné opuštěné benzínové pumpě jsme šli opět do auta. Přestože byla všude tma, což mi nahánělo husí kůži, v Lokiho společnosti jsem strach neměla. Měl na sobě stále své asgardské oblečení, což sice servírce, která půl roku neviděla televizi přišlo jako velmi vtipný kostým, mě zase připadalo strašně krásné na někom jako byl on.

V autě jsem složila zadní sedadla a šla do kufru pro přikrývky. Jakmile jsem ale vystoupila, Lokiho jsem nikde nemohla spatřit. S dekama v rukou jsem zmateně postávala před autem a začala se silně třást. Všude bylo až nezvyklé ticho a tma.

Mohla jsem čekat tak minutu, když se ze stínů vynořil Loki, popadl mě za zápěstí a táhl pryč.

"Je tu Thor," zašeptal. Už mě nemusel držet, běžela jsem s ním.

Thorově rychlosti jsme se však nemohli rovnat. Mihl se kolem nás jako červeno stříbrná šmouha a i s kladivem v ruce nám zkřížil cestu.

"Loki!" zvolal a usmál se.

Lokimu vystouply lícní kosti z toho, jak zatínal zuby a praskaly klouby, když drtil pěsti.

"Thore," promluvila jsem roztřeseným hlasem. "Nešlo by-"

"Zticha," přerušil mě a přistoupil k Lokimu.

"Bratře," oslovil jej, což se Lokimu nelíbilo už vůbec. "Copak se nechceš vrátit domů?"

"Není to můj domov."

Thor se na něj zamyšleně podíval. Od Tonyho jsem slyšela pár historek o jejich úžasném a láskyplném vztahu a teď, když byli spolu naživo jsem mohla rozpoznat určité napětí, které mezi nimi panovalo.

"Matka by vás ráda poznala," pokračoval Thor. Mátlo mě to množné číslo. "Otec ti už odpustil. Prý si pochopil a to je důležité."

Loki sice neodpovídal, ale cítila jsem, že nemá daleko k tomu dát Thorovi jednu pěstí,

"Jsou mi ukradení," přecedil Loki skrz zuby.

"Otec možná, matka ale ne," opravil jej Thor.

"Co na tom záleží?" zasmál se odporně Loki. "Je mi to fuk."

Thor neklidně přešlápl a podíval se k nebi, jakoby se dorozumíval s Heimdallem. Loki už zřejmě zjistil, že prohrál, ale nechtěl to na sobě dát znát.

"Považoval bys Asgard za svůj domov, kdyby tam byla i Tiffany?" zeptal se z ničeho nic Thor. Bylo poznat, že tuto otázku chtěl položit už dřív, ale nechtěl to zřejmě moc uspěchat.

Loki bez výrazu hleděl někam za Thora. V tomto okamžiku mě celkem děsil, protože vypadal jako socha.

"Smrtelníci na Asgard nemohou," řekl opatrně Loki.

"Jane už tam je," oznámil Thor. "Otec možná není s mou volbou úplně  spokojený, ale toleruje to."

Nastalo tíživé ticho a já si začínala uvědomovat k jaké otázce se schyluje.

Uvažovala jsem. Tady mi jako nejbližší lidé zbyli jen Mel, Tony a Pepper, z čehož Pepper jsem viděla jen několikrát, u Tonyho jsem se nemohla přiživovat věčně a už to tak vypadalo, že Mel se beze mně také obejde.

Loki byl momentálně asi jediný člověk ,kterého jsem nemohla a a nechtěla ztratit a to vyvažovalo všechnu nejistotu z nové planety, lidí a kouzelných schopností se kterými se tam setkám.

"Pokud bys byla ochotná Tiffany od-"

"Ano," řekla jsem pevně a zadívala se Thorovi do očí. Lokiho výraz jsem tímpádem pozorovat nemohla, ale vsadila bych se, že stál za to. "Jen bych se chtěla rozloučit s několika lidmi."

"Zařídím to."