"Loki?!"

Rozsvítila jsem světlo v mém pokoji a spatřila Lokiho sedícího na jednom z křesel s novinama v rukou. V první chvíli jsem myslela, že je zloděj nebo i něco horšího a i kdyby mě to mělo znepokojovat, že mám v pokoji zrovna jej, já byla spíš ráda. Pořád lepší Loki než zloděj či vrah. Loki byl sice obojí, ale za ten čas jsem jej stačila víc poznat. Za tohle by mě nejspíš Mel se Starkem přizabili, ale já mu věřila. Věřit bohu klamů byla čirá pošetilost, ještě když jsem ho znala jen chvíli. Já si ale nemohla pomoct, bylo na něm něco okouzlujícího a milého.

"Stark mi zamknul," řekl Loki, složil noviny a položil je na stůl.

"Naschvál?"

"Pokud ano, má vážný problém," zasmál se ledově. Zvedl se z křesla a opřel se o trám postele. Měl na sobě svoje asgardské oblečení, které jindy střídal s midgardským kabátem a já stále nemohla přijít na to, jaký mají takové změny outfitů důvod.

Zula jsem si lodičky, které mi překážely celý večer a odešla s nimi do koupelny. Položila jsem je vedle vany, kde sice vůbec nepatřily, ale potřebovala jsem na chvíli uniknout z Lokiho pozornosti. Opět mě tak zvláštně pozoroval a se šaty po kolena a mírným výstřihem mě to uvádělo do rozpaků. Jiné ženy měly sice na večírku mnohem odvážnější šaty, ale mě už ty moje přišly příliš. Vždycky jsem byla spíš kalhotový typ.

Když jsem se vracela, půlka mé mysli prosila, ať už tam Loki není a druhá půlka ho tam zase bezpodmínečně chtěla. Byla jsem z toho zmatená.

Loki samozřejmě pořád stál na svém místě.

"Takže," promluvil. "Jaké to bylo?"

"Už nikdy nechci žádný večírek ani vidět," odpověděla jsem prostě. Svoje zážitky jsem mu svěřovat nechtěla.

"Jedním slovem katastrofa" zasmál se Loki. Někdo by mu měl zakázat, smát se v mé společnosti, je to nebezpečně krásné. Docela jsem se divila, že si ještě nevšiml, jak na něj zírám když se směje. Já na něj zírám vlastně pořád, takže je to jedno.

"Ehm, Loki?" zeptala jsem se najednou. "Jak jsi četl ty noviny po tmě?"

Loki se znova usmál a já zřejmě na chvíli omdlela blahem, protože si na jeho odpověď vůbec nepamatuju. Možná to dělala i ta trocha vína.

"Aha," odpověděla jsem s hloupým úsměvem, když domluvil. Lokiho úsměv se ještě rozšířil a já se raději otočila a zamířila zpět do koupelny, abych se odmalovala. Jeho další úsměv bych nemusela přežít.

"Jsi opilá," konstatoval Loki.

"Hmm, ne," zabručela jsem a zrychlila, když se vydal za mnou.

"Ale jo."

"Proč myslíš?"

"Řekl jsem 'Normálně, proč se ptáš?' a ty jsi odpověděla 'Aha.'"

"Nerozuměla jsem ti."

"Vypadala jsi jako náměsíčná."

"O co ti jde?" odsekla jsem a začala hledat v šuplíku odličovadla.

"O tebe," odpověděl. "Z čeho jsi tak opilá?"

Z tvého úsměvu. "Z malého množství vína. Hodně malého množství vína."

"Neřekl bych." Stál přímo za mnou a já cítila na krku jeho dech. Trochu jsem se zatřásla a snažila se mezi změtí sponek a mýdel najít tu hloupou růžovou lahvičku od odličovadla.

"Stark zůstal kde?" zeptal se.

"Dole," odpověděla jsem. "Jakmile začal mluvit rusky, raději jsem odešla."

"To bylo pěkně kruté," usmál se.

"Je dospělý, měl by se o sebe umět postarat sám."

"Svatá pravda."

Řekl to tajemně a já odjakživa tajmené tóny nesnášela a obzvlášť, když vyšly z Lokiho úst. Nebylo taky divu, že jsem okamžitě začala zmatkovat. Netuším, co za tajemný vedlejší úmysl se dá schovat za slova 'Svatá pravda' ale jednak jeho blízkost a jednak jeho úsměv mě také donutily dělat plno věcí bez rozmyslů, takže místo toho, abych pořádně prohledala šuplík, spíš jsem v něm udělala pěkný binec.

"Hledáš něco?" zeptal se nevinně a vytáhl z kapsy odličovadlo.

"Jak-?"

Schoval lahvičku zpátky do kapsy a odešel pryč. Já zůstala stát jako opařená s pusou dokořán.

Po chvíli jsem se vydala za ním. Opíral se o sloup u postele a přehazoval lahvičku z jedné ruky do druhé. Zvedl ke mně pohled a trochu se mu nadzvedly koutky.

"Myslela jsem, že ti Ódin sebral schopnosti," řekla jsem.

"Správně," přikývl.

"Jak mi to potom vysvětlíš?" Přistoupila jsem k němu a naštvaně nastavila dlaň.

"To bys asi nechtěla vědět."

"Přežiju to."

"Dobrá." Dal mi lahvičku do ruky. "Věděl jsem, že ji budeš hledat jako první."

"Jsi nějaký utajený telepat, či co?"

"Vyloučeno."

"Takže?" Nadzvedla jsem obočí a čekala, co za hloupost z něj vypadne. Přistoupil o krok blíž ke mně.

"Nazval bych to logickým uvažováním. Vy ženy to děláte vždycky."

"Ale prosím tě," uchechtla jsem se. "Co ty o tom víš?"

"Poslední dobou se zajímám," řekl nezávazně.

"Takže mě sleduješ?" vyhrkla jsem.

"Něco na ten způsob."

"Kdo ti to dovolil?!" utrhla jsem se na něj. Využil situace dostal se zase o krok blíž. Myslel si, že si toho nevšimnu, ale pozor já si všimla! A samozřejmě mě to značně rozhodilo.

"Říkal jsem, že se ti to nebude líbit."

Pak se stalo něco, co jsem myslela, že už znovu nezažiju. Opět jsem ucítila něčí ruku na svém pase a spolkla další salvu urážek na Lokiho. On zatraceně dobře věděl, jak mě umlčet.

Opět se začala přibližovat k mým rtům a mně bylo jasné že tentokrát mě už žádný Stark nezachrání. A možná, že část mojí mě to ani nechtěla

"Loki?"

"Hmm?"

"Já ale taky původně zamykala."

"Zamykala," souhlasil. Hleděl mi do očí jen několik málo centimetrů vzdálených od těch jeho.

"Ale když ses dostal tady-"

"Teď to neřeš," přerušil mě.

"Parchante," zasyčela jsem, ale to už mě políbil. Nejprve jemně, jako by zkoušel, co si může dovolit a když jsem mu vycházela vstříc, rozhodl se polibek prohloubit. Překrásně voněl a já pomalu přestěhovala svoje ruce na jeho krk. Ozvalo se tlumené žuchnutí, když lahvička dopadla na koberec a vzápětí jsem ucítila Lokiho druhou ruku na svých zádech.

Jindy by mě, představa toho, že se líbám s Lokim, doopravdy vyděsila, avšak teď jsem se polibku nemohla nabažit. Tiskla jsem se k němu, jako kliště a i tak mi stále připadalo, že je příliš daleko.

Nevím ani jak, to asi přece jenom udělalo to víno, jsem se ocitla na posteli. Loki opustil moje ústa věnoval se krku. Cítila jsem, jak jeho ruce zajely podemně a horlivě začaly rozepínat zip na šatech. Loki opět dostal, co chtěl, v té neuvěřitelné euforii jsem mu totiž dovolila úplně všechno. Bůh lsti se v něm nezapře, blesklo mi hlavou.

Nevěděla jsem, jestli má i jeho asgardské oblečení nějaký zip nebo tak a už vůbec ne kde. Začala jsem proto rukama jezdit po celém jeho těle a marně hledala cokoliv, co bych mohla rozepnout. Zřejmě ho moje úmysly potěšily, protože se tlumeně zasmál a lehce mě kousl do krku.

Než jsem našla nenápadnou přezku u jeho pasu, už jsem měla šaty vslečné do půl těla a jeho ruce troufale odhalovaly, co se pod nimi skrývalo. Rychle, abych vyrovnala skóre, jsem mu přes hlavu přetáhla celou jeho vrchní část oblečení, což muselo vypadat celkem komicky, ale za to se mi naskytl úžasný pohled na Lokiho tělo. I když bych to do něj nikdy neřekla, byl dobře vypracovaný, což se dalo spíše čekat u Thora než u něj. Thor byl ale vypracovaný příliš moc, až mi to přišlo nechutné.

Loki se ke mně znovu přitiskl a políbil mě. Pod horkem, které z něj sálalo jsem se celá zachvěla, ale on si mě k sobě přivinul ještě blíž. Vjela jsem mu jednou rukou do vlasů a druhou ho objala kolem krku.


 

Dlouho dobu jsme se jen líbali a já si to navzdory nervům, které jsem zezačátku měla, celkem užívala. Když začal Loki útočit na moji podprsenku, ozvalo se od dveří nemotorné zaťukání. Zamrzli jsme oba v půlce pohybu a čekali, co bude. Divoce jsem lapala po dechu a vyděšeně se dívala na Lokiho, který zase obrátil svoji pozornost ke dveřím.

"Kdepak je můj oblíbený Ásgarďan?" ozval se Tonyho hlas.

Loki okamžitě vyskočil a začal si zapínat svoje oblečení. Já udělala totéž.

"Hele, Tiffany," zasmál se opile Tony. "Zdrhl nám Loki. Asi budu muset zavolat Furymu. Jasně. To bude mít Natasha radost. A Barton taky. Thor mě asi zabije, což bude celkem zábava a já navíc kladiva rád. Nejvíc to, co s ním v jednom kuse tříská o chodníky. Pak z něj vychází blesky. A pak, že blesky vznikají třením. Blbost! Tenhle chlap se na nás musí tam někde shora vždycky smát, jak jsme hloupí. Vidíš, ani jsem Lokimu nestihl říct, že má pravdu. My jsme vážně hloupí. Hmm.Myslíš, že na Asgard se dostanou hoši z PPL? Rád bych mu poslal tuňákový sendvič, protože měl doopravdy opravdickou pravdoucí pravdu."

To už ale Loki otevřel dveře a dovnitř vpadl úplně vláčný Tony. Zavěsil se na Lokiho a žvatlal dál o mimozemských civilizacích, atomových bombách, uhlovodících, reaktorech a v neposlední řadě i o Pepper.

Loki ho mezitím dotáhl na chodbu a potom k jeho dveřím. Tam ho na chvíli opřel o zeď, ale musel ho stále přidržovat.

"Prohledej mu kapsy,"řekl.

V první kapse jsem našla telefon, který jsem raději vzala s sebou, protože by ho mohl ještě tak přilehnout. Klíče od pokoje byly až v druhé kapse, takže jsem co nejrychleji odemkla. Loki znovu podepřel Starka a snažil se ho odtáhnout do postele. Stark sebou trochu zmítal, což pro Lokiho nebyl žádný problém, takže už za několik okamžiků pokojně spal, sice stále oblečený, na posteli.

Já stála ve dveřích a přidržovala si šaty, protože v tom zmatku jsem neměla čas Lokiho požádat, aby mi je zapnul.

"Asi půjdu spát," řekla jsem nervózně.

Loki pohlédl na mě a potom na Starka. "Ja toho chlapa stejně jednou zabiju."

Rozhodla jsem se na to nereagovat.

"Dobrou noc," popřála jsem mu nakonec, když se dlouho nic nedělo. Na odpověď jsem nečekala a raději se rychle ztratila na chodbě a následně ihned zamířila do svého pokoje.