Kdybychom právě neletěli nad Atlantikem, nejspíš bych z hrůzy vyskočila z okna. Do Londýna jsem se moc těšila, hlavně kvůli Mel, dokud mi Stark neoznámil, že s ním půjdu na ples. Nikdy v životě jsem netančila a šaty jsem na sobě neměla už od školky. Tony to ale bral jako hotovou věc a nebylo možné z toho nějak vycouvat.

"Budou tam Němci," řekl Tony. "Tančit nemusíš, stačí když mi budeš tlumočit."

I tak jsem byla ale pěkně nervózní. Jsem zvyklá používat umělý příbor z McDonaldu a pokud přede mně položí deset tisíc různých lžiček a příborů na každý jednotlivý chod, utrhnu si mezinárodní trapas.

Netuším, co bylo tak úžasného na tom, pořádat ples na oslavu chycení jednoho mimozemšťana, ale účast měla být tak velká, až se mi z toho dělaly mžitky před očima. Navíc jako asistentka, jsem to měla vědět první já a popřípadě to odmítnout, což bych také udělala, kdyby hned nevolali Tonymu. Ten jim sice dal potom číslo na mě ohledně organizačních věcí, ale bylo to až v době, kdy jsem s tím nemohla nic dělat, protože jsme měli zamluvený stůl a s naší účastí už byl obeznámen i tisk.
 

V letadle byl klid a při tichém vrnění klimatizace se mi chtělo spát. Konečně jsme mohli letět letadlem a ne se celou cestu trápit autem. Naši noví bodyguardi seděli v zadním prostoru a Lokiho ignorovali, takže nebylo divu, když se po chvíli přišel hádat se Starkem. Naše letadlové prostory obsahovaly jednu třístrannou pohovku se stolem uprostřed, takže jsem usnula s pohledem na rozzuřeného Tonyho a usmívajícího se Lokiho.


 

Probudila jsem se až při přistání. Ani jsem nevnímala, když jsme vystupovali z letadla a nasedali do auta, protože se mi tak nějak ještě stále klížily oči. Vím jen, že mě Loki chytl za nadloktí a udával směr, zatímco já šla pod jeho vedením jako náměsíčná. Nevím, co to na mě tak dolehlo, ale v tu chvíli jsem netoužila nic jiného než jen spát.

V autě jsem se pohodlně rozvalila a teď už se i bez ostychů opřela o Lokiho rameno. Nedávno bych se u toho červenala a omlouvala se, ale po našem rozhovoru v cele se atmosféra mezi námi zpříjemnila. Loki se mnou počas letu, ještě než na mě přišla ta spací nálada, občas promluvil pár slov a pomalu jsem ho začala brát jako součást mého života, jakoby tu byl odjakživa a kolikrát jsem zapomínala na důvod, proč tady vlastně je. Jeho úsměv mi přišel stále nesmírně okouzlující a taky pravidelně jedl tuňákové sendviče, po kterých potom voněl. Vždycky když byl nablízku, dostala jsem chuť na tuňáka. Tuhle rybu jsem nikdy moc nemusela a do seznámení s Lokim mi také hrozně smrděla. I kdyby se Loki třeba vyválel v blátě a pak za mnou přišel, možná bych začala mít ráda i bláto.
 

Ubytovaní jsme byli v jedné zapadlé uličce, kde stál obrovský hotel. Kdybych už v letadle nerezervovala pokoje, jeden pro mě a jeden pro Lokiho a Starka, zřejmě bychom neměli kam jít. Navzdory poloze hotelu zde bylo úplně plno.

Vstupní hala hotelu s recepcí byla zařízena v renesančním stylu a nechyběl ani, pro takové hotely typický, velký lustr.

Bohužel jsem tady měla práci a tak jsem se musela probrat a jít domlouvat ubytování. Po chvíli, kdy jsem mluvila s recepční, mi přišlo divné, jaktože Lokiho ještě neobklíčila žádná eskorta, protože zatím to tak vždycky bylo.

"Shield odjel několik minut před Vámi. Z tudma nemůže utéct, tudíž není nikoho potřeba" odpověděla mi na otázku. Ublížit někomu by se mu potom také nevyplatilo, když by se odtud nedostal.

Tak trochu jsem taky děkovala Shieldu, ať už tu z tama byl kdokoliv, že na nás nepočkal. Vsadila bych se totiž, že by se s Tonym pustili do křížku. Stark toho měl už po tak krátké době celkem plné zuby a určitě už ho Loki jako fackovací panák omrzel.
 

Jenom, co jsme se všichni dostali do svých pokjů, poslala jsem Mel textovku s adresou hotelu a číslem pokoje. Potřebovala jsem jí toho tolik říct. Hlavně jsem se potřebovala vypovídat ohledně Lokiho.

Trochu jsem si připadala sobecky, když myslím na to, že si budeme povídat jen o mých problémech. Mel toho taky za tu dobu určitě plno zažila a jak ji znám, nebude chtít celou dobu poslouchat moje žvásty o tom, jak Loki není úplně zlý, jak má Loki hezký úsměv, jak má Loki hezké oči a bla bla bla...
 

Mel dorazila půl hodiny po textovce a já se mohla ještě chvíli prospat. Výsledkem byla moje mnohem lepší nálada a taky chuť konečně jít a koupit si šaty na večer. V tomto ohledu jsem byla ráda, že se mnou bude odpoledne trávit Mel, protože já byla, co se týče výběru oblečení, úplně marná.

"Tiffany!" zakřičela a objala mě jenom co jsem otevřela dveře. Za tu dobu, co jsme spolu nebyly se vůbec nezměnila a pořád to byla moje šílená kamarádka z dětství.

"Musíš mi všechno říct." Vešla do pokoje a rozhlédla se kolem sebe. Já zase dveře zavřela, oblékla si bundu a čekala, až konečně opustí od užaslého sledování pokoje a zaměří se na mě.

Když to konečně udělala, zmateně nakrčila čelo. "My někam jdeme?"

"Výborná trefa."

"A kam?"

Vypověděla jsem jí celou situaci s plesem a šaty, které zatím ještě nemám. S každým dalším slovem vypadala natěšeněji a natěšeněji, z čehož jsem měla koneckonců radost i já. Nejvíc ji nadchla představa Tonyho půjčené kreditky.

"Jdeme!" vykřikla a vyrazila na chodbu. "Znám plno dobrých-" Zastavila se v chodbě a zaraženě zírala nalevo směrem k Tonyho dveřím.

Vyběhla jsem za ní na chodbu. Na chodbě ale nebylo nic, co by stálo za takový výraz čiré hrůzy. Jen Loki opírající se o zeď vedle dveří Starkova pokoje. Ruce měl založené na hrudi a s nadzvednutým obočím pobaveně pozoroval Mel. Když jsem se objevila i já, usmál se.

"Nic jsem jí neudělal," řekl.

"Já vím, jen jí trochu děsíš." Zatřásla jsem s Mel a ta se trochu vzpamatovala.

"Omlouvat se nebudu," prohlásil Loki.

"Ehm...co tu vůbec děláš?" zeptala jsem se. Tak trochu jsem asi tušila příčinu, ale potřebovala jsem to slyšet z jeho úst.

"Stark telefonuje Pepper," řekl Loki prostě. "Znechucují mě jeho sbližovací metody." Netrefila jsem se.

Začala jsem se ale smát a nešlo přestat. Mel se na mě zmateně dívala a došly jí slova, což bylo neobvyklé. Loki se mile usmíval a díval se na mě. Trochu jsem znervózněla, ale představa Starkova telefonátu a všech možných hloupostí, které říká Pepper, mi to víc nedovolila.

"Takže," řekla jsem, jen co jsem popadla dech. "My jdeme nakupovat. Řekl bys to prosím Tonymu, až dotelefonuje?"

"Samozřejmě," přikývl.

Vzala jsem Mel pod paží a táhla ji ke schodům. Nebyla ještě schopná slova. Byl to vůbec první člověk, na kterého Loki takhle působil.

"Tmavě zelená by ti slušela," uslyšela jsem za sebou Lokiho hlas a zahlédla jsem ještě jeho potutelný úsměv než jsem odbočila za roh ke schodům.


 

Nakupování s Mel bylo úžasné odreagování. Na tu chvíli jsem úplně zapomněla na Lokiho, Starka, ples a jiné věci, které mě celou dobu trápily. Obešly jsme snad celý Londýn a já na sobě ten den vystřídala snad milion šatů, bot a doplňků. Byla jsem rázně proti lodičkám ale nakonec jsem si jen velmi neochotně musela jedny koupit, protože byly snad jediné, které se k mým šatům hodily.

V jednom značkovém obchodě jsme s Mel vybraly světle modré šaty po kolena, z čehož jsem byla celkem nervózní, protože nejsem zvyklá nosit něco takového.

Ke konci dne jsme skončily u mě na pokoji a Mel se horlivě snažila mě učesat. Chtěla, abych byla dokonalá a tak kolikrát začínala pořád znovu a znovu.

"Tiff?" zeptala se při dalším neúspěšném pokusu a rozpustila mi vlasy.

"Hmm?"

"Co máš s Lokim?"

Jakoby se v místnosti z ničeho nic rapidně oteplilo. Začala jsem si znovu promítat situaci na chodbě. Mel přece byla úplně mimo, co mohla vypozorovat? Ano, na Lokim mi záleželo, jen jsem ještě nevěděla, jak moc.

"Co tím myslíš?"

"Nelíbí se ti, že ne?"

Nervózně jsem se zasmála. "Děláš si srandu? To ne."

Přes zrcadlo se mi podívala do očí a zatvářila se vážně.

"Jen nechci abys udělala chybu. Loki je...Loki je prostě Loki."

"Vím, že Loki je Loki," zasmála jsem se. "Nevím, co to má co společného se mnou."

"Na romantické vztahy jsi nikdy nebyla expert."

"Proč mám pocit, že se tahle konverzace ubírá špatným směrem?"

"Odbíháš od tématu," upozornila mě. "Jen to řekni, líbí nebo nelíbí?"

Chvíli bylo ticho a já přemýšlela. Ano Loki se mi líbil, ale nehtěla jsem to přiznat. Ale tohle byla přece Mel! Nikomu jinému bych se s tím přece nesvěřila.

"Trochu."

"Takže ano," opravila mě Mel. "Věděla jsem to."

"Vážně?" řekla jsem jízlivě. "Tam na chodbě jsi vypadala, jako když neumíš do pěti napočítat."

"To byl obranný mechanismus. Když se přestaneš hýbat, nevšimnout si tě," smála se.

"Jsi hrozná," zabručela jsem.

"Ty taky."
 

Celý večer jsem pak přemýšlela nad tím, co vlastně k Lokimu cítím. Na plese jsem si svou povinnost tlumočnice odbyla velmi rychle, protože jakmile si Tony trochu přihnul, dokázal se domluvit úplně se všema. Postavila jsem se proto ke stolu s občerstvením a vyhýbala se všem pohledům, aby mě nikdo nepřišel požádat o tanec. Párkrát jsem se šla schovat na toalety, ale pokud bych tam zůstala moc dlouho, vzbudila bych podezření. Tony se očividně dobře bavil a já ho nehodlala rušit tím, že ho budu tahat zarukáv a prosit, abychom už šli.

Nad Lokim jsem přestala uvažovat teprve v té chvíli, co jsem dospěla k názoru, že Mel měla pravdu. Tohle přiznání mě po psychické stránce celkem vyčerpalo, takže mi nikdo nemůže mít za zlé, když jsem se kolem půlnoci prostě sebrala a odešla bez Tonyho.