První co jsem si řekla, jakmile jsme vjeli do Las Vegas bylo, že už přestanu dělat hlouposti. Jen si to shrňme. Jakmile jsem poprvé potkala Starka, vylila jsem mu na stůl vodu, když přišel Fury s Natashou, nedokázala jsem se pohnout a přestat na ně zírat a když potom přivedli ráno Lokiho a našli mě rozvalenou na gauči v pyžamu, tak nějak jsem taky ztratila řeč a další dva trapasy byly teprve nedávno, Lokiho divná druživá nálada a nakonec Josh, ten se zatím řadil na první místo.

Tak jsem se prostě zhluboka nadechla a slavnostně si v duchu řekla "Dost!"

Dojeli jsme téměř do centra města, kde se rozprostírala obrovská hala, jakoby se tu konal hudební festival. Velkou plochu zabíralo pódium, velké asi jako basketbalové hřiště. Pro Lokiho a pár vládních chvástalů s pultíky tak akorát. Nad pódiem se tyčil obrovský stan a kolem se povalovalo plno drátů, káblů a reflektorů. Dokonalý obrázek chaosu doplňovali pobíhající organizátoří řvoucí do vysílaček pokyny pro programátory, kteří se snažili tak akorát doladit jas světel na pódiu. Na okrajích provizorních plotů postávali sekuriťáci a za plotem na ně koukaly zvědavé děti. Zá podiem šlo vidět městečko karavanů, které si tu určitě přichystali organizátoři, montéři, programátoři a kdovi kdo všechno ještě. Před pódiem byla rozléhlá plocha a velikosti fotbalového hřiště.

Zastavili jsme u velké závory, jediného přístupného vchodu do areálu. Z budky vyskočil mladý strážník a já spustila okýnko. Nejprve mu pohled padl na Starka, který právě dopíjel kafe.

"Dobrý den," pozdravila jsem a vytrhla ho z údivu. Podala mu hrstku kartiček s nápisy VIP Návštěvník. On je bezeslov vzal a zalezl zpátky do budky. Přes sklo jsem viděla, jak kartičky strká do nějakého přístroje, zřejmě ověřoval jestli jsou pravé. Trochu mi to přišlo postavené na hlavu, proč by se Tony Stark pokoušel dostat dovnitř takovým způsobem? Navíc určitě musel vědět, že přijede a koho poveze. Ale nechme strážnikovi vychutnat si ten pocit důležitosti.

Vyběhl z budky, vrátil nám kartičky, tentokrát s provázky na krk, takže jsme si je všichni pověsili. Loki se tvářil pobaveně a zároveň znechuceně. Párkrát kartičku poobracel v rukách a když zřejmě zjistil, že na ní žádný sledovací čip není, nechal ji na pokoji.

Závora se otevřela a my vjeli do areálu. Téměř okamžitě se spoza pódia vynořili dva organizátoři s vysílačkami u pasu a zápisovýmí bloky v rukou. Za nimi nesměli chybět dva sekuriťaci se zbraněmi. Všichni běželi, takže dusot přivolával víc a víc nechtěné pozornosti. Teď už se na nás díval kdekdo, kdo byl v doslechu.

Tony vyskočil z auta, stejně tak i já, a s otráveným výrazem se opřel o kapotu.

"Jsem udýchaný i za ně," podotkl Tony a dál se díval na vytrvale běžící sekuriťáky a dvojici sotva dech popadajících organizátorů.

"Řekni Lokimu, že se nemusí stydět, ať jde ven," řekl posměšně, když celá skupinka doběhla. Došla jsem k zadním dveřím a otevřela. Loki seděl dál na svém místě a tázavě na mě pohlédl.

"Ehm...máš jít ven."

Beze slov vysedl z auta a jen co se vynořil z otevřneých dveří, už na něj mířily obě zbraně.

"To se povedlo," spráskl ruce Tony. "My ho dostaneme jenom tak a počítá se, že se nic nestane a tady se na něj hned míří. V tom případě bych měl požádat taky o nějakou pistoli."

"Pane Starku," usmála se na Tonyho organizátorka. "Stacy Westfallová, moc mě těší."

Tony jí podal ruku.

"A můj asistent Henry Harrison." Muž přikývl a usmál se.

Tony se opřel o auto a pozorně si všechny prohlédl. "Mě zná celý svět a tohle je má neteř. Všechny zbytečnosti kromě jídla a večírků řešte s ní."

"Tiffany Cutlerová." Podala jsem ženě ruku a ta mi s ní silně potřásla.

Loki založil ruce na prsou a tvářil se nezúčastněně. Jakoby ho zbraně mířené na jeho hlavu nějak neznepokojovaly.

"Myslím, že byste mohli tady panu Starkovi ukázat kde zaparkovat," řekla jsem Henrymu. "A my dvě bychom mohli pořešit nějaké ubytovaní a večerní program." Snažila jsem se tvářit, jako bych tohle dělala každý den, ale i tak to pro mě bylo těžké. Patřila jsem spíš mezi ty lidi, kteří se bojí říct knihovnici, že nemohou najít nějakou knížku v poličce.

"Vemte si toho slizáka a doneste mi oběd," řekl Tony.

Stacy nervózně pohlédla na Lokiho, jakoby čekala, že na Starka okamžitě skočí a utrhne mu hlavu. Pak se nejistě podívala na mě.

"To je v pořádku," uklidnila jsem ji. "Hádají se celou cestu."

Loki se hrozivě usmál a hned na to, když sebou Stacy zděšeně cukla, se tvářil nadmíru pobaveně.

"Máš strach, smrtelnice?" zeptal se se zájmem.

Stacy polekaně vykulila oči, jakoby nikdy nevěřila tomu, že i Loki umí mluvit. A dotyčný vtipálek si situaci náramně užíval, protože rázem znejistěli i sekuriťáci.

Loki promnul v rukou kartičku VIP a řekl: "Proč míříte jenom na mě? Tihle dva mají taky karty."

Nemohla jsem odolat a musela se usmát.

V tu dobu už se Stacy vzpamatovala. "Pánové, odveďte tady Lokiho do jeho....ehm, pokoje."

Sekuriťáci i s Lokim odešli a já měla špatný pocit z toho, kam ho vedou. Pochybovala jsem o tom, že ho strčí do nějakého přepychového karavanu. Spíš bych to viděla na železné mříže s ostnatým drátem nabitým elektřinou.

"Výborně, teď bych rád věděl, kde vězí ten oběd." Tony přimhouřil oči a pohlédl na Henryho.

"Ach ano," usmál se nervózně Henry. I když byl Stark poněkud menšího vzrůstu, pořád působil autoritativně. "Pojďte za mnou. Auto někdo zaparkuje a kufry vám pak donesou."

Zůstala jsem se Stacy sama. Vypadalo, že po Lokiho a Starkově odchodu se cítí mnohem líp a uvolněněji. Pokynula mi rukou a vedla mě ke karavanům.

"Takže," začala jsem po dlouhé době tiché chůze. "Jak dlouho tu budeme muset zůstat? Kdy budeme moct jet pryč? Kam mě to vedete? Kde je Loki? Kdy to začne?"

Stacy se usmála. "Program začíná dnes večer, takže zhruba o půlnoci skončí. Předpokládám, že hned potom nebudete chtít odjet a tak mám pro vás nocleh v jednom z karavanů. Je dvoulůžkový, tedy pro vás a pana Starka. Co se týká Lokiho, nemusíte se o něj bát, klidně ho můžete během dne navštívit." Jo to jsem měla taky v plánu udělat. "Vaší další zastávkou pak bude Londýn. Ráno vás na zdejším letišti bude čekat soukromé letadlo, takže se nemusíte bát. Letenky dostanete zítra, ale dle mého názoru není potřeba prokazovat totožnost obzvlášť ve společnosti Lokiho."

Nevěděla jsem, jestli se mám zlobit, když o Lokim mluvila, jako o nějakém nebezpečném zločinci. Ale pozor! On vlastně byl zločinec, ale už ne nebezpečný, takže jsem se měla právo urazit.

Stacy mě dovedla ke karavanům a zastavila před tím, který vyhlížel nejmoderněji.

Všimla si mého užaslého pohledu. "Pana Starka si velmi hýčkáme."

"To vidím."

"Sama jsem vám tenhle karavan domluvila, doufám, že to pan Stark ocení." Upřeně mě pozorovala, až mi to bylo nepříjemné.

"Samozřejmě, zmínim se mu o tom." Vypadalo, že jí moje odpověď nadmíru potěšila a tak otevřela dveře a vstoupila dovnitř.

Interiér karavanu byl v podobném stylu jako Starkův byt.Všuede plno hloupých věcí, které neměly praktické využití, ale zabíraly plno místa. Ozdobné vázy a kameny.

Naproti sobě tu byly také dvě velmi pohodlně vyhlížející postele, malá kuchyňka a pohovka. V rohu na stole se nabíjel notebook s logem Stark Industries. Kde tahle ženská zatraceně vzala ten notebook?

"Kdybyste něco potřebovali, zavolejte na támhleto." Ukázala na malou vysílačku a druhou rukou poklepala na tu svoji. "Každopádně se tu ještě večer ještě zastavím."

"Za tohle neplatíme?" zeptala jsem se. Nebyla jsem zvyklá na takový komfort a zadarmo. Zřejmě jsem si na Starkův život ještě nezvykla.

"Ovšemže ne," usmála se Stacy. "Pan Stark toho dělá pro naši zemi už tolik, když si dobrovolně vzal toho zločince na krk. Je to opravdový hrdina a tohle je jen maličkost, oproti tomu, co on dělá pro nás."

Málem jsem se z toho švitoření rozesmála. Milá Stacy byla zřejmě až příliš posedlá panem Starkem. Vzpomněla jsem si, jak ten večer, kdy přišli Natasha s Furym, nadával na nespravedlnost rozhodnutí Shieldu, jak z Shieldu raději zdrhl než, aby dostal Lokiho nastarost, ale veřejnosti se samozřejmě muselo říct, že to Tony Stark dělá dobrovolně. Trochu bych jim přála aby viděli ten Tonyho "zápal pro spravedlnost" na vlastní oči, to by se potom zatracně divili.

"A Loki?" Trochu jsem se styděla za naléhavost ve svém hlase, ale Stacy to nejspíš vyhodnotila jako smysl pro povinnost.

"Je hned za pódiem," odpověděla. "Můžete si ho jít kdykoliv zkontrolovat, ale nedělala bych si s tím hlavu, naši chlapci si s ním poradí."

To jsem viděla! Měli z něj takový strach, jenom promluvil. Nahlas jsem to však neřekla.

"Děkuji moc za všechno."

"Rádo se stalo," usmála se Stacy.

—

Několik následujících minut jsem bloumala po karavanu a tak nějak jsem čekala, že najdu i nějaké štěnice nebo tak. Nic jsem nenašla.

Chtěla jsem počkat na Tonyho, ale ten nejspíš někde sedí a obědvá. Samozřejmě, úděl asistentky, já na oběd jít nemohla. Chvíli jsem si proto sedla na pohovku a přemýšlela, jestli by to bylo moc divné, kdybych se šla podívat za Lokim. Všichni ostatní by to určitě chápali jako bezpečnostní kontrolu, ale Tony by z toho vyvodil úplně jiné důsledky. Ani nevím, proč jsem tam vlastně chtěla jít. Trochu ve mě hlodaly starosti a taky jsem ho prostě potřebovala vidět. Bylo na něm něco kouzelného. Přestože tu měli před ním všichni jasně navrch, kvůli Ódinově kletbě, pořád všem dokázal pěkně vytmavit zrak. Navíc jsem nikdy neviděla někoho s takovýma očima, byly tak krásně smaragdové, možná smaragdovější než smaragd. Zní to šíleně a já mám pocit, že z toho všeho, co se děje, doopravdy jednou zešílím. Možná už se taky stalo.

Vyšla jsem z karavanu a vydala se směrem k pódiu. Kolem mě pobíhalo plno lidí, většina z nich nervózně křičela do vysílaček všemožné pokyny a stresovala tím nejen sebe, ale i zaměstnance na druhém konci spojení.

Dokonce jsem cestou zahlédla i Stacy, která se na mě mile usmála. Docela by mě zajímalo, jestli by byla i tak milá na Pepper, kdyby tu byla místo mě. Přece jenom, byla to Tonyho přítelkyně.

Lokiho jsem uviděla už z dálky. Seděl ve velké kovové...hmm, krabici? Nevěděla jsem jak to nazvat. Byl to prostě kvádr, jehož jedna strana byla prosklená, aby ho mohli kontrolovat strážci. Loki seděl se založenýma rukama na zemi v jednom rohu, opíral se o zeď a tvářil se spokojeně, čímž musel jasně provokovat ty, co celu navrhovali. První záměr toho všeho určitě byl, aby neměl žádné pohodlí. A Loki je nepochybně dokázal svým výrazem pořádně naštvat.

Na sobě měl zpátky svoje asgardské oblečení, ale visačku si nechal. Přistoupila jsem k jednomu strážci a poklepala mu na rameno. Bleskurychle se otočil a už mi pistolí mířil na čelo.

"Klid." Můj nervózní usměv ho pobavil a zbraň sklonil.

"Co chcete?" vyštekl.

Zvedla jsem do vzduchu visačku. "Mám dovolené návštěvy."

Popravdě mi nikdo nic takového oficiálně nedovolil. Stacy to možná jen tak povolila mezi řečí, ale byla jsem si jistá, že nějaký opravdový šéf, co to tu má na starosti úplně všechno, by to nedovolil ani náhodou. Když mě tady nachytají, svedu to na Stacy. Stávala se ze mně pěkná mrcha, možná jsem byla roztomilejší, když jsem si nehlídala pusu a nevyvarovala se trapasům.

"Netuším, co jste zač, vypadněte."

Loki s neskrývaným zájmem pozoroval naši konverzaci a já byla kvůli tomu nervózní. Hlavně neříct nějakou blbost! Hlavně neříct nějakou blbost! Chtělo se mi utéct, ostatně jako vždy.

"Jsem asistentka Tonyho Starka," řekla jsem autoritativním hlasem. Překvapila jsem tím sama sebe.

"To by mohl říct každý."

"A teď mi laskavě povězte," zavrčela jsem. "Mohl by každý nosit tyhle visačky?" Přirazila jsem mu kartičku k očím, aby si ji mohl pořádně prohlédnout.

"Proč jste to neřekla dřív?" zasmál se napjatě.

"Já to řekla dřív, to jste jen vy neposlouchal."

Pokynul strážím u bytelných dveří a ti se okamžitě rozestoupili. Jeden z nich naťukal číselný kód a dveře se otevřely. V tělě mi ještě proudil adrenalin z rozhovoru s tím chlápkem a já nemohla uvěřit tomu, že jsem po něm tak vyjela. Tohle by chtělo menší oslavu.

"Pokud mě rozum neklame, tak VIP Navštěvník je ten, který má veškerý komfort," prohodil Loki a pohrával si s kartičkou. "Nebo máš snad taky svoje osobní chlápky, kteří na tebe míří pistolemi a mračí se?"

"Ne, to nemám." Došla jsem k němu a sedla si na vedle něj na zem. Strážci venku zpozorněli a udiveně na mě pohlédli.

"To máš smůlu," řekl. "Jsou celkem vtipní. Chovají se jako malá vyděšená kuřata, snažící se hrát si na medvědy."

"To je divné přirovnání."

"Taky myslím."

Chvíli bylo ticho. Loki se choval uvolněně a pobaveně sledoval všechny strážce, hopsající kolem skla. Něco si šuškali a ukazovali na mě. A já musela doopravdy uznat, že se chovají jako kuřata. Tvářili se sice vážně, ale na jejich pohybech bylo něco napjatého, jakoby byli připraveni kdykoliv utéct.

S prodlužujícím se tichem mi bylo hůř a hůř. Trapné ticho bylo vždy hrozné a o to víc horší, když tu byl Loki, který by se dokázal tvářit nezúčastněně, i kdyby tu přistál Ódin a rozdával lízátka.

"Takže," prolomil z ničeho nic ticho. "Proč jsi sem přišla?"

Chvíli jsem odpověď převalovala na jazyku, protože jsem si už ráno slíbila, že neřeknu ani neudělám nic, co by bylo trapné.

"Chtěla jsem tě zkontrolovat." Loki se na mě upřeně díval. "Moje první představa cely pro tebe, vypadala jako klec na lvy s ostnatým drátem a elektřinou."

Loki se zasmál. Snažila jsem se tupě nezírat na jeho úsměv, protože to byla jedna z věcí na mém seznamu zakázaných trapností.

Pak jeho tvář zvážněla, což mě trochu vyděsilo. "Takže jsi měla starost?"

Zatraceně! Snažila jsem se nepanikařit, ale nešlo to. Přes toho strážce jsem se přece dostala na jedničku, tak to teď hlavně nepokazit.

"Možná," odpověděla jsem neurčitě.

Loki přestal pozorvat stráže a podíval se na mě. "Co se s tebou stalo?"

"Co?"

"Tak rázná jsi nebývala."

Rázná? Kdyby viděl do mé hlavy, asi bych mu moc rázná nepřipadala.

"Trapasů bylo dost," přiznala jsem. "Tak jsem si řekla, že bych se mohla začít chovat trochu normálně."

Naklonil se ke mně a v mysli mi okamžitě vytanula vzpomínka na to ráno v autě. "Jde ti to výborně," pošeptal.

Co se se mnou vůbec stalo, že jsem se mu začala svěřovat, jako starému příteli? Potřebuju Mel a okamžitě.

"Docela mi chybí Stark," řekl Loki, když se znovu opřel o stěnu. "Celkem rád bych se s někým hádal. Když promluvím na ty ubožáky, svolají poplach a do dvou minut tu mám zásahové komando."

"Co jsi jim vůbec řekl?"

"Nakonec stejně vždycky pokleknete."

Závrtěla jsem s úsměvem hlavou. "Co takhle zkusit například Mír s vámi, pozemšťané? Třeba by ti donesli bábovku. Kdy jsi vůbec naposledy jedl?"

Loki se zasmál a já raději opět uhnula pohledem. Na mou otázku však neodpověděl.

"Klidně se můžeš hádat se mnou jestli chceš. Sice nebudu sypat jeden geniální argument za druhým, ale-"

"S tebou se hádat nechci."

"Proč ne. Na zabití času je to dobré."

"Prostě ne."

Zvedla jsem rezignovaně ruce a Loki se zatvářil spokojeně.

"Potom nevím, čím bych ti to tu zpříjemnila."

"Úplně stačí, že jsi přišla."

Začala jsem si pohrávat s lemem bundy a uvažovala, co tím myslel.

"Chápu. V takových situacích se hodí každá hloupá konverzace."

Loki chtěl něco odpovědět, ale dveře se najednou otevřely a dovnitř vstoupil ten chlap, se kterým jsem se předtím dohadovala.

"Konec návštěv." Vyšel z místnosti a čekal na mě před vchodem.

Zvedla jsem se ze země, ušklíbla se na Lokiho a ten obrátil oči vzhůru. Strážce se totiž ztratil tak rychle jak přišel, protože ho nejspíš děsil Loki.

Na večerní výstup se slezlo tolik lidí, že plocha o velikosti fotbalového hřiště byla malá. Přijelo tolik politiků a premiérů, že z toho šla hlava kolem. V tu dobu jsme raději se Starkem seděli v karavanu a pozorovali to všechno z televize.

Na pódiu byly naproti sobě dvě řady řečnických pultíků. Mezi dvěma posledními pulty stál Loki v řetězech a tvářil se jako obvykle. U pultíků stáli muži ve smokinzích a každý z nich měl malou chvilku na svůj projev. Zhruba každý politik ukazoval na Lokiho a vychvaloval vládu Spojených státu, za to, že nás tak dokázala uchránit a nabádal lidí k tomu, aby volili jeho stranu, protože podle jeho mínění má nad tím vším největší zásluhy. Každý druhý pak tvrdil, že se osobně zná s některým z týmu Avengers. Loki celý večer stál a tvářil se otráveně a lehce pobaveně, i když se nakonec celý večer zvrhl v politickou přestřelku o to, kdo je větší demokrat.

Jak se blížila půlnoc, většina lidí už odešla a na pódium už museli dojít organizátoří a poprosit politiky, aby prostor opustili. Nakonec odvedli i Lokiho, který vypadal, že usne za chůze a na prázdné pódium došla moderátorka, která celý večer ukončila.

Stark v tu dobu vypnul televizi a lehnul si na postel. "To byla komedie."

Lehla jsem si na druhou postel a nemohla s ním nic jiného, než souhlasit.