Do pokoje jsem se po Fandralově výcviku dostala pěkně rozlámaná. Za celý den jsem se úhlavně střetla obličejem se zemí víc než by mi kdy bylo milé. Přestože po mě Fandral nekřičel a nedřel ze mě kůži jako to měli ve zvyku bojoví mistři z amerických akčních filmů, byl to důkladný a neústupný učitel. Nebyla jsem si jistá, jestli mu opravdu na mém tréninku tolik záleží nebo dostal zvláštní instrukce od Ódina, aby mi dal extra zabrat.

Než jsem se stačila vzpamatovat z celodenní námahy a odpočinout si, zaslechla jsem zaťukání na dveře. Převrátila jsem oči a líně vstala z postele. Nevím, kde jsem vzala tu jistotu, že za dveřmi bude stát Jane. Každopádně mě velice překvapila skupinka služebných oblečených v zářivých stejnokrojích.

"Zdravíme slečno," vystoupila z hloučku nejvyšší z nich. Žena okolo čtyřiceti let, i když kdo mohl vlastně tušit kolik jí vůbec bylo, s krátkými černými vlasy nad ramena a nazlátlým líčením. "Přišly jsme vás připravit na dnešní večeři. Na rozkaz paní Friggy z vás máme udělat- a teď cituji- 'nadpozemský krásnou ženu.'" Usmála se a spolu se svými kolegyněmi vtrhla ke mně do pokoje.

Nadpozemsky krásnou? Uvažovala jsem, co to má být za další provokaci. Ani jsem se nestačila vzpamatovat, sotva tak protřít unavené oči a už na mě služebné házely různé druhy látek a zkoumavým pohledem mě s nimi pozorovaly.

"Pardon, co prosím?" zeptala jsem se zrovna když jedna ze služebných se zamračeným pohledem strhla jednu z látek z mého ramena a se slovy "Nehodí se." ji odhodila do obrovské bedny, kterou si s sebou přinesly.

Černovlasá asi čtyřicátnice se jako jediná zastavila a nechápavě na mě pohlédla, zatímco ostatní se chovaly jako by místo mě stála jen pózovací umělá figurína z nákupních center.

"Přece ta večeře," připomněla mi. "Dnes večer. Frigga, vládce Ódin. Nikdo vám nic neřekl?"

Jakmile se mi rozvázala paměť, nešťastně jsem se plácla do čela, což služebné, které na mě stále zkoušely nové a nové odstíny látek , překvapilo, ne-li rozhořčilo. Nejspíš jim přišlo krajně neslušné, že někdo, koho měly na starost nedodržoval základy slušného chování a jednání. Opravdu jsem nebyla na tenhle život moc stavěná, ale zvykala jsem si.

"Ano, říkala mi o tom Jane," povzdechla jsem si nešťastně, abych ukončila nechápavý pohled černovlásky. "Omlouvám se, měla jsem dnes dlouhý den, úplně jsem to vypustila."

Dále už všechno probíhalo v poklidu. Služebné nakonec dospěly k názoru, že nejvíce mi bude slušet zlatá a smaragdová. Ihned jsem si přitom vzpomněla na Lokiho a zabylo mi najednou zle. Bylo to naschvál? Smaragdová mi podle mého názoru nikdy neslušela a ani jsem si nikdy oblečení takové barvy nekupovala. Přišlo mi nadmíru podezřelé, že vybraly zrovna tuhle barvu. Ze všech barev, co na světě i v celém širém vesmíru existovaly musely zvolit právě smaragdovou. Lokiho barvu. Byla jsem pevně přesvědčená, že jim někdo dal mnohem více rozkazů než jen připravit mě na večeři.

Poznámek o tom, jak mě barva mého oblečení znepokojuje, jsem se zdržela a raději tiše stála a nechala na sebe oblékat zlaté ozdoby. Zlatý korzet a něco, co se vzdáleně podobalo rukávům. Byly to pláty zlata vytepané do různých vlnek a záhybů. Dále pak ony smaragdové šaty, které služebné odněkud jako lusknutím prstu vylovily. Látka byla jemná a přilnavá a téměř přesně kopírovala mé tělo. Když jsem se podívala do zrcadla za jiných okolností než byla tato, bych určitě byla sama sebou okouzlena. Nicméně právě teď byla má nálada na bodu mrazu. Nevěděla jsem přesně jak, ale byla jsem si jistá, že si mě Ódin pěkně podá. Dokonce mi nezvedlo náladu ani to, když mi černovlasá služebná vyčesala vlasy do elegantního drdolu a konečky navlnila něčím, co se vzdáleně podobalo naší pozemské kulmě. Tmavě zelené oční stíny a černočernou velice výraznou řasenku mi následně aplikovala zase jiná služebná. Musela jsem uznat, že je doopravdy šikovná, měla jemné malé ruce, které přesně věděly, kde vést linku. Obdivovala jsem ji také za to, jak dokázala hravě zacházet s asgardskou obdobou řasenky. Jako všechno na Asgardu byla i ta hloupá řasenka také hloupě a přemrštěně nazdobená, tudíž nepraktická a já si byla jistá, že bych si s ní vypíchla ve vteřině oko.

Když se hlouček služebných rozestoupil se zadostiučiněním, že ze mě udělali konečně něco přijatelného pro královský dvůr, celá jsem zrudla. Vypadala jsem naprosto jinak. Sama sebe bych v životě nepoznala. Díky výraznému líčení jsem vypadala...nebezpečně? Ano, rozhodně jsem si připadala jako nějaká bohyně pomsty.

"Myslím, že je to ucházející," prohlásila jedna ze služebných. Následně se beze slov sbalily, vzaly s sebou krabici a zmizely ve dveřích. Nadechla jsem se, abych se zeptala, co mám jako teď dělat já, ale dřív než se to stalo, mi před nosem zabouchly dveře. I ty pitomé asgardské služebné mě braly jako ten největší odpad. Znovu jsem si tu připadala nechtěná a toužila po tom se ihned vrátit na Zem. Ke Starkovi, Mel, Pepper. Tolik mi chyběli.

Když už jsem myslela, že dřív nebo později propadnu slzám, ozvalo se další zaklepání. S mrzutou náladou jsem se sebrala a šla otevřít. Za dveřmi stál Fandral.

"Jsem vážně ráda, že jsi tady," oddychla jsem si. "Vážně nevím, co dělat, kam jít, s kým mluvit, jak se chovat. Vlastně všechno, co udělám je vždycky špatně."

Fandral byl zticha a jen na mě vyjeveně zíral. Když nepromluvil dalších pár sekund, zatvářila jsem se ještě nešťastněji. I on už s tím začíná?

"Ehm...promiň," zablekotal. "Mám tě doprovodit na večeři. Frigga tušila, že nebudeš vědět, kam jít a poslala mě. Musím říct, že ti to náramně sluší Tiffany." S tím mě popadl za ruku a políbil na její hřbet. Ještěže pod tou silnou vrstvou make upu nebylo vidět, jak moc jsem zčervenala. Nabídl mi rámě, které jsem ochotně přijala a vedl chodbami paláce. Na jednu stranu jsem ráda odcházela od toho odporného přeumělkovaného pokoje, na stranu druhou jsem však přesně věděla, že právě mířím do jámy lvové.

---

Upřímně jsem čekala nějaký přehnaně zdobený sál, daleko větší než by bylo potřeba pro obyčejnou rodinou večeři, která se podle toho jak o ní všichni mluvili, prováděla naprosto běžně.

Místo toho mě uvítala o něco větší místnost než Starkova IT laboratoř. Uprostřed stál stůl, jak jinak než zlatý. Neustále jsem si pohrávala s myšlenkou, že ten, kdo to tady všechno stavil a kdo vymýšlel poslední módu byl zvlášť ujetý na zlatou.

V čele stolu seděl na mohutné zdobené židli Ódin a tvářil se neutrálně, což ve mě vyvolalo ještě větší nervozitu, než kdyby se na mě prostě mračil a dával najevo upřímné nesympatie. Po jeho pravici vyrovnaně seděla Frigga a věnovala mi příjemný a laskavý úsměv, oplatila jsem jí ho. Po Ódinově levici seděl Thor a vedle něj na smaragdové židli, kde podle mého odhadu obyčejně sedával Loki, nyní zaujímala místo Jane a šibalsky na mě mrkala. Nejspíš bych tam jen zaraženě stála a všechny je sledovala, ale Fandral mi stiskl paži a dovedl na židli vedle Friggy. Vysunul mi židli jako pravý gentleman a následně ji i se mnou zasunul ke stolu. Spěšně mi znovu políbil hřbet ruky a zmizel pryč.

Nastalo ticho.

Pohlédla jsem na své společníky a zjistila, že mě všichni pozorují. Jane závistivě, jako to dělají kamarádky, když si náhodou vezmete na párty hezčí tričko než ta druhá, žádná zákeřnost v jejím pohledu však nebyla, jen uznale mhouřila oči a usmívala se jako sluníčko. Thor spokojeně přikyvoval. Ódin se mračil a zádumčivě mě zkoumal od hlavy k patě a nakonec Frigga, která zářila mateřskou láskou a u které jsem věděla, že pokud se v průběhu večeře něco semele, můžu se spolehnout, že bude na mé straně.

"Jste velice pěkná dáma, Tiffany," promluvil po chvíli Ódin hlubokým a důležitým hlasem. "Jsem překvapen, že Loki umí ocenit ženskou krásu, avšak mám pocit, že váš vzhled není to jediné, co na vás Loki vidí. To by se mu nepodobalo."

A bylo to tady, pomyslela jsem si. Ani jsme ještě nedostali jídlo a už to začalo. Nepozval mě ze slušnosti, ani proto, že by se chtěl seznámit s přítelkyní svého syna. Chtěl vědět, co mezi námi s Lokim je a popřípadě toho využít. Bylo mi z něj špatně. A ještě horší bylo, když jsem si uvědomila, že jsou si v tomto vlastně s Lokim podobní. Pokud chtěl vědět víc o našem vztahu mohla jsem mu říct jen tři slova, které mi naháněly husí kůži a obracel se mi z nich žaludek jenom při vzpomínce na ně. Figurka na šachovnici. To je všechno. Celý můj a Lokiho vztah v kostce. Nic z toho jsem však z úst nevypustila. Co by udělal Ódin potom, kdyby se dozvěděl, že už mu k ničemu nejsem? Obtěžoval by se mě znovu vrátit na Zem? O tom jsem pochybovala. Spíš by mě prostě vyhodil ze zámku a nechal na pospas Asgardu, který pro mě byl jen jedna velká španělská vesnice. Bylo dobré mít ještě pár es v rukávu.

"Drahý," odpověděla mu Frigga. "Přece ji chudinku nebudeš trápit jen co přišla. Je tu teprve krátce a ty už se chováš jako mrzout." Věnovala mi jeden z jejích soucitných úsměvů.

"Já nevím," odpověděla jsem pevně a zahleděla se Ódinovi do očí. "Nevím, jak to mezi námi je. A i kdybych to věděla, nehodlala bych se o to dělit právě s vámi. To je moje věc."

Nevěděla jsem, kde se to ve mě bralo, ale potřebovala jsem si na tom idiotovi konečně zchladit žáhu. Jeho pohled prozrazoval, že tak sebejistou odpověď nečekal ani on.

"Něco přece jen na vás bude," zamyslel se Ódin. "Když si vás Loki přivedl na Asgard."

Trochu jsem se bavila nad tím, jak mu celá tato hra, kterou Loki tak výborně rozehrál, vůbec nedochází. Bylo to vážně k popukání. Senilní dědek.

"Rád bych poznal ženu, která dokázala pohnout srdcem mého syna a boha klamů."

Výslech tedy oficiálně začal, pomyslela jsem si. Ale já přece neměla důvod lhát. Byla jsem ochotna mu prozradit všechno z mého dřívějšího života. Neměl z toho co vyvodit.

Služebnictvo začalo nosit předkrm.