Jen mlhavě si pamatuju, jak mě Fandral dovedl do mých pokojů a položil na postel. Celou cestu jsem brečela. K mému štěstí jsme v celém paláci na nikoho nenarazili, což byla snad jediná dobrá zpráva za celý den.

Zřejmě jsem, hned co Fandral odešel, musela usnout, protože když jsem otevřela oči, neviděla jsem jej. Ihned ke mně ale přiskočila Jane a smutě se na mě usmála.

"Je mi to hrozně líto."

Ať už to myslela jakkoliv upřímně a chtěla mi tím pomoct, momentálně jsem o její lítost nestála. Vedle ní jsem si připadala jako troska. Ona měla vše co bych zrovna teď potřebovala. Zajištěný život na tomto nádherném místě, přízeň Friggy a hlavně někoho, kdo ji doopravdy miloval. Snažila jsem se takto nepřemýšlet, protože mi to připomínalo fňukání puberťaček, ale nedalo se jinak.

"To je dobré, Jane," pousmála jsem se. "Z takových pitomostí přece nebudu hned kolabovat."

Místo pokývání hlavou, které jsem od ní čekala, se na mě starostlivě zadívala. "Tohle není pitomost, určitě tě to trápí."

Vylezla jsem z postele a zjistila, že mám na sobě nějaké zvláštní asgardské oblečení. Připomínalo to noční košili, akorát trochu víc výstřední. Bylo na ní hodně stříbra, což už mluvilo samo za sebe.

"Co bych potom měla podle tebe dělat?" opáčila jsem. Možná trochu ostřeji než jsem zamýšlela. "Zavřít se tady na celý den a fňukat do polštářů?"

"Co mezi vámi s Lokim vlastně bylo, když je vám oběma očividně jedno, že jste svůj vztah nadobro ukončili?"

Správná otázka. Co mezi námi vlastně bylo? Já, ačkoliv jsem si to moc připouštět prozatím nechtěla jsem se do něj zamilovala až po uši. Jak jsem ale včera měla tu možnost vidět, on moje city neopětoval. Figurka na šachovnici a ještě k tomu vyřazená ze hry, to přesně vystihovalo můj stav. Pomohla jsem Lokimu dostat se na Asgard mnohem dřív než bylo původně v plánu. Přesvědčil taky Ódina, že mě údajně miluje, načež si Všeotec začal gratulovat, že má proti svému nezdařenému synkovi páku. Dál už mi Lokiho plán nedával smysl. Proč Loki začal dávat najevo, že už pro něj nic neznamenám, když tuhle Ódinovu domněnku mohl skvěle využít. Jen když si vybavím situaci, že Ódinovi jednou dojde trpělivost, nechá si mě dovést, začne Lokiho vydírat, že mě už v životě neuvidí a pak si milostivě dojde Loki, ukáže mu svůj asgardský zvednutý prostředník a bez jediného slova odejde pryč. Takový tah by Ódin přece nemohl čekat a jistě by ho rozhodilo pomyšlení, že nad Lokim vlastně žádnou moc nikdy neměl. Mohl to být rozhodující okamžik.

"Několikrát tu za tebou byl Fandral, když jsi spala," pověděla Jane a já se skoro až lekla, jak mě vyrušila z proudu myšlenek.

"To je moc hodný," přikývla jsem a dál přemýšlela nad spletitými intrikami Lokiho plánu na obsazení trůnu.

"Chtěl s tebou ještě mluvit," pokračovala dál Jane. "Mám tě dovést až se probudíš."

...

Fandral mě čekal na nádvoří před palácem. Když mě k němu Jane vedla, mnoho Asgarďanů na mě zvědavě pohlíželo. Samozřejmě. Byla jsem přece ta pozemská holka, co se do ní Loki údajně zamiloval. A jelikož všichni tady Lokiho kousky nejspíš moc dobře znali, jejich pohledy byly všechno, jen ne příjemné.

"Nechám vás tady," řekla Jane a otočila se k odchodu. "Jen musí být Tiffany do večeře zpátky."

Na můj nechápavý pohled se šibalsky usmála a mrkla na mě. "Frigga a Ódin si s tebou přejí povečeřet. Já to musela podstoupit taky. Nechci ti kazit den, takže se mě na podrobnosti nevyptávej."

Svůj pohled obrátila zpátky k Fandralovi. "A ty nezapomeň. Do večeře." Pak se smíchem odhopsala pryč.

Občas jsem přemýšlela, jak se mohlo z vysokoškolské studentky stát něco tak hloupého. Měla jsem strach sama o sebe. Co když na smrtelníky takhle Asgard normálně působí?

"Je něco nového s Lokim?" zeptala jsem se, abych proťala dlouhé ticho, které po odchodu Jane nastalo. Navíc jsem měla divný pocit, že na mě Fandral divně zírá. Toho očividně má otázka zaskočila.

"Možná, že se vše nakonec obrátí k dobrému," řekl. "Ódin dovolil, aby ho mohla navštěvovat Frigga. Vždycky to s ním uměla lépe, než kdokoliv jiný. Mohla by dosáhnout toho, aby se omluvil, přijal patřičný trest a dál už nevystrkoval růžky."

Při slově "růžky" naznačil rukama dva obrovské rohy, které obvykle zdobily Lokiho přilbici. Říkala jsem jí přilbice zkázy, protože kdykoliv jí na sobě Loki měl, bylo možné čekat nějaký průšvih.

"To jsem ráda," přikývla jsem a zahleděla se na něj. "Tak trochu stále naivně doufám, že to se mnou a s Lokim má ještě smysl."

"Teď by sis s tím neměla lámat hlavu," pověděl mi a pohladil mě po tváři. "Mám pro tebe něco, co tě rozptýlí."

Překvapeně jsem povytáhla obočí, zatímco se Fandral usmíval. "Zkusíš hádat?"

"Hmm ne, mohla bych říct nějakou pitomost. Navíc nemám ani ponětí, jak se tady na Asgardu tráví volný čas."

"Pojď tedy za mnou," řekl, vzal mě za ruku a odváděl pryč z nádvoří. Prošli jsme do jednoho z malých nenápadných domků nedaleko paláce. Chodilo tam méně civilistů, zato se to kolem hemžilo jen vojáky. Měla jsem z těch zlatooděných chlapů divný pocit. Ne však tak divný, jako z Heimdalla.

Když jsme za sebou zavřeli dveře a ponořili se do tmy, Fandral okamžitě luskl prsty a nějakým zázračným způsobem bylo hned vidět. Bohužel mě to, co jsem viděla moc nepotěšilo. Podle plných polic mečů, přilbic, brnění, kopí a mnoho dalších zbraní, které jsem nedokázala rozeznat, jsem usoudila, že jsme nejspíš ve zbrojírně. Ještě stále, jsem netušila, co tu dělám, dokud mi Fandral nepodal jeden z tenkých elegantních mečů z polic.

"Ne," řekla jsem okamžitě, jakmile mě chladný kov zastudil na dlaních. "Všechno jen ne tohle."

Fandral se zasmál a mrkl na mě. "Neboj, budu hodný učitel. Navíc vlastně nemáš na výběr, tohle je to jediné, co Ódin schválil. Prý ať se naučíš bojovat sama za sebe. Takže buď tohle nebo sedět v pokoji, hledět do zdi a povídat si s Jane."

Mračila jsem se čím dál víc. Ódin byl zatracený parchant.

"No tak?" zeptal se znovu a povzbudivě se na mě usmál.

"Dobrá," odpověděla jsem a už od té doby jsem začala tušit, že pobyt na Asgardu bude hotové peklo.