Byl to zvláštní pocit, ani nevím jak to popsat. Ocitla jsem se ve stavu bez tíže a kolem mě se míhaly miliony různých barev a tvarů. Nebýt toho, že se všechno pohybovalo v jakémsi řádu bych přísahala, že visím na místě někde uprostřed vesmíru.

Jedinou jistotou na tomhle divném místě, pokud se to jako místo dalo nazývat, mi byla moje paže pevně sevřená Lokiho rukou.

Byl to rozhodně nepříjemný pocit a já se v těch chvílích hádala sama se sebou, jestli byl dobrý nápad, odejít na Asgard.

Bála jsem se toho, že moje rozhodnutí bylo příliš spontánní a já ho začnu později litovat. Navíc jsem Lokiho ani pořádně neznala. Možná trochu, ale s Thorem bych se nemohla měřit. Avšak Thor vypadal velmi nadšeně při našem prvním setkání a měl radost. Mohla jsem taky být jenom Lokiho hračka, která ho zabaví natolik, že nebude myslet na hlouposti.

Moje myšlenky přerušila náhlá tlaková vlna, která mě smetla k zemi. Loki mě stále držel za paži a ihned mě zvedal ze země. Zapřela jsem se o hladký povrch z něčeho, co jsem nedokázala identifikovat a pomalu vstala. Měla jsem mžitky před očima, jakobych se celou dobu točila na místě a teď se zastavila.

"Vidím, že vše dobře dopadlo," zahřměl hluboký hlas nademnou. Když jsem vzhédla, můj pohled padl na vysokého a mohutného muže ve zlaté zbroji se zvláštním nástrojem v ruce. Při pečlivějším zkoumání jsem si dokonce všimla i zlatých očí.

"Lépe to dopadnout nemohlo, Heimdalle," zasmál se Thor a radostně na nás pohlédl. My však jeho nadšení neopětovali neboť Lokiho tvář byla opět bez výrazu a já byla bledá se špatným pocitem v žaludku.

"Ódin vás už očekává," řekl Heimdall. Jeho hlas se po kulaté místnosti rozléhal jako velká ozvěna a působil velmi majestátně.

"Možná bych vás dva měl představit," spustil znova Thor a ukázal na mě. Tak trochu mi připadalo, že jediný, kdo tady má dobrou náladu je právě on. Na Heimdallovi bylo cítit zvláštní napětí, které se zvyšovalo vždycky, když pohlédl na Lokiho. Moc ráda bych věděla, co si ti dva udělali.

"Vím, kdo je to." První slovo Heimdall zdůraznil natolik, že nadobro zavrhl další Thorovy pokusy o seznámení. "Bude jen otázkou času, kdy ji budu muset poslat zpátky."

Ruka na mé paži se znatelně napjala a přestože Lokiho tvář nedávala nic znát, dokázala jsem všechny jeho emoce prožít právě skrz jeho zesilující stisk.

oOoOo

Duhový most. Opravdu příhodný název pro něco, co vlastně duha nebyla. Spíš něco podobného sklu s laserovým osvětlením. Avšak jak řekl Thor, asgardská magie takhle brát nejde, takže jsem se donutila věřit tomu, že to oprvadu duhový most je.

Někde v půlce pochodu k obrovskému zlatému paláci si mě Loki k sobě přitisknul a položil mi ruku na pas. Nebýt toho, že jsem byla ve zcela novém prostředí, určitě bych se začala usmívat jako blázen. V úsměvu mi ale také bránil Lokiho výraz. Stále neprostupný a bez emocí. Zatímco já jsem červenala, on ani neuhnul očima od staveb před námi.

Asgardský palác byl zřejmě ta největší budova. Nevím proč, ale připadal mi jako varhany. Takové, na jaké se hraje v kostele a podobně. Nahlas jsem se však nic neopovážila říct.

Thor kračející vepředu vyzařoval až nepřirozeným štěstím. Měl taky proč být šťastný. Vrátil se mu bratr a ještě někdo, kdo bude dělat rovnou společnost jeho Jane. Tak trochu jsem uvažovala o tom, o čem se já budu bavit s někým, kdo vystudoval snad každou výšku ve Státech.

oOoOo

O několik dalších chmurných myšlenek později jsme dorazili ke vchodu do paláce. Kolem postávalo mračno vojáků a všichni stejně jako Loki se tvářili naprosto nějak. Trochu jsem se přepočítala, když jsem si myslela, že na Asgardu budou všichni úplně stejně jako na Zemi. Tihle lidé přece žili tisíce let, co jsem si sakra myslela?!

"Sif!" zvolal ohromeně Thor a zamával na opodál stojící ženu. Měla dlouhý černý cop, kovové brnění a na zádech zbraň, která vypadala jako kopí, akorát s oběmi stranami ostrými.

"Thore, moc ráda tě vidím." Vydala se k nám, ale její úsměv pohasl jakmile uviděla Lokiho. Mě věnovala jen lhostejný pohled a ihned se zase věnovala Thorovi.

"Vypadá to, že šlo všechno skvěle." Poplácala ho po rameni.

"Samozřejmě," přitakal Thor. "Stačilo zvolit mnohem volnější přístup. Všichni jsme se na Zemi rozumně domluvili a jak vidíš, jde to líp než se strategií Chyť ho nebo zabij."

"Zapomněl jsem, jakou lásku ke mně Ódin chová." Loki promluvil poprvé od chvíle, co jsem ještě byli na Zemi. Pomalu jsem zapomněla, jak jeho hlas zní.

"Tedy, ne že bych se mu divila," zavrčela Sif. "Podle mě ti měli nasadit pouta už od první chvíle, co ses tu objevil a tuhle holku poslat, tam odkud jsi ji vzal. Všichni bychom byli mnohem spokojenější."

Loki se usmál. Přesně tím svým šíleným úsměvem, který mě dokázal dostat do kolen už na samém začátku. "Snad nežárlíš."

"Na tebe?" odfrkla si.

"To víš, Thora ti vyfoukla Jane a ty se teď citíš osamělá, chudinko."

Sif nepřirozeně zbledla a kdyby mohly pohledy zabíjet, první Syfiinou obětí by byl Loki.

Thor se naštěstí pro Sif ale dál tvářil bezesltně a přirozeně, jakoby míněnou nárážku nepochopil. Trochu jsem nemohla přijít na to, jestli je Thor doopravdy tak hloupý nebo to jenom předstírá a uvnitř si někde dává dvě a dvě dohromady.

Ani jsem se nedivila tomu, když se Sif šla dál beze slov věnovat svým povinnostem. Lokimu vesele jisřilo v očích a byl to vůbec jeden z prvních citových projevů od vystoupení z bifrostu, které mě ujistilo v tom, že není jako robot, úplně bez emocí.

Po tomto krátkém rozhovoru, který skončil dobře pouze pro Thora jsme zamířili do paláce a s nikým už se nezastavovali. Vůbec mi všichni Asgarďané přišli nějak moc rezervovaní. Stačilo jim mezi sebou prohodit jen pár slov.

oOoOo

Síň paláce byla naprosto dokonalá. Několik metrů od dveří se táhla dlouhá ulička lemovaná zlatými sloupy ověšenými květinami. Na samém konci sálu jsem spatřila trůn na němž seděl velmi starý muž. Zřejmě Ódin. Přes jedno oko měl pásku, avšak ne takovou jako Fury. Ta Ódinova držela sama od sebe a byla také zlatá. V ruce držel jak jinak než zlaté žezlo s velmi spletitými vzory a rudým drahokamem. Šaty měl podobné jako většina obyvatel Asgardu, ale mnohem vznešenější a jak už jsem říkala, s mnohem větší dávkou zlaté.

Mezitím jsme pomalu kráčeli k trůnu. V polovině cesty jsem cítila jak mě Loki pomalu pouští staví se přede mně. Tak trochu jse nevěděla, co si o tom myslet. Má to být ochranitelský instinkt nebo mě nechce nikomu ukazovat?

Když jsme došli k trůnu, zahlédla jsem u jednoho ze sloupů pohyb. Otočila jsem se tam jen na mžiknutí oka a spatřila u něj postávat postarší ženu s medovými vlasy v dlouhých tyrkysových šatech a za ní mladou dívku asi ve stejném věku jako já, možná o něco starší. Nepochybně Jane. Také se na mě vesele zubila a ukazovala vztyčené palce, načež ji starší žena zpražila pohledem.

"Loki," řekl Ódin. Neznělo to jakoby vítal svého nevlastního syna zpět domů, spíš jakoby si povzdechl, že je zase tady.

"Ódine," oplatil tón Loki.

"Připadá mi, že míněný trest pro tebe konec konců trestem vůbec nebyl." Pohlédl na mě.

"Potom vidno, že jsi ještě nikdy neměl tu čest setkat se s Tonym Starkem."

Jane se pousmála a vědoucně pokývala hlavou. Musela Tonyho vidět v televizi, ještě když žila na Zemi.

"Thor zase tvrdí, že jde o bohatého muže," pravil Ódin a pohlédl z Lokiho na Thora a nazpět. "Určitě jsi se špatně neměl."

"Zmínil se i Thor o jeho povaze?" zeptal se s povzdvižením obočí Loki. Většina lidí by na Thorově místě by Lokimu jeho poznámky oplatila, ale jak už jsem řekla, Thor byl buď hodně hloupý nebo příliš chytrý a hloupého předstíral.

"Ach Loki," povzdechl si Ódin. "Ze všeho vždy musíš vyjít co nejlépe, přestože jde i o drobnou hádku s otcem."

"Nevlastním otcem," poukázal Loki.

Ódin nevypadal překvapeně nebo naštvaně. Při jeho pohledu mi však přišlo, že přesně tímhle směrem plánoval konverzaci vést.

"Potom tady není právo, které zakazuje rodičům trestat své děti. Můžu tě tedy buď poslat do Jotunheimu nebo dolů do vězení. Jakožto nevlastní syn máš ještě právo volby."

"Trest na Zemi jsem si odpykal, pokud vím."

"Mittgarďané s tebou zacházeli až příliš vstřícně a spíš než trest mi to připadá jako odměna."

"Měl jsem se ponaučit a ponaučil jsem se."

Ódin se předklonil a pořádně si Lokiho prohlédl. "Možná trochu," připustil. "Tvé nesmyslné bláboly o trůnu a vládnutí jsou pryč, to uznávám."

Loki se nevesele uchechtl.

Pohlédla jsem na starší ženu vedle Jane. Zatímco v Ódinových očích nebylo ani stopy po nějakém citu k Lokimu, v jejím výrazu přetrvávala veškerá starostlivost a láska. Musela to být určitě Frigga, o které mi Thor vyprávěl než jsme odešli.

"Svými výrazy děláš svou situaci ještě horší a mě to velmi dopaluje," řekl Ódin. "Měl bys pamatovat, že právě rozhoduju o tvém osudu."

"Samozřejmě, jsem celý žhavý diskutovat..." začal Loki jedovatým hlasem, ale přerušila ho Frigga, která přistoupila až k nám a položila mi ruku na rameno.

"Možná byste si mohli promluvit bez naší přítomnosti," usmála se. "Slečna Tiffany je již určitě unavená."

Ódin mávl rukou a nespouštěl vzteklý pohled z Lokiho.

"Zavedu ji do jejího pokoje." Než jsem stačila cokoliv říct už mě táhla ke sloupu, kde s Jane postávaly. Ještě jsem ve spěchu pohlédla na Lokiho a jeho něžný výraz, který na mě vrhl, a to mi k absolutní spokojenosti úplně stačilo. Navíc myšlenka na postel také nebyla špatná.

oOoOo

"Tiffany, to je moc hezké jméno," brebentila Frigga po cestě chodbami paláce. Jane šla v tichosti za námi.

"Děkuji."

"Nemůžu tomu uvěřit," radovala se dál. "Nejprve Thor a potom i Loki. Netušíte, jak moc to pro mě znamená."

Nevěděla jsem, co odpovědět. Jen jsem se ohlédla na Jane a ta vykouzlila rozpačitý úsměv.

"Thor mi o tobě vyprávěl, když se tehdy vrátil, hned po tom, co se s tebou setkal. Ano, tvrdil, že jsi moc hezká a milá, ale takhle, když tě tu mám, musím uznat, že tě podcenil."

"Ehm, moc děkuji." Trochu mě to uvádělo do rozpaků. Moc jsem jí chtěla nějak lichotky oplatit, ale absolutně jsem nevěděla, co říct. Máte hezké vlasy? Ty šaty Vám dnes mimořádně sluší? Ne. Moc podlézavé.

"Musíš být úžasná bytost, když jsi dokázala získat Lokiho srdce." Trochu mě to zarazilo. Frigga sice byla jeden z mála lidí, kteří se tu na mě nedívali s opovržením, ale občas mi přišla trochu praštěná.

"Spíš to bylo naopak," přiznala jsem.

"Ach, doopravdy?" rozzářila se Frigga. "Musíš mi o tom někdy povyprávět!"

Trochu jsem si nedokázala představit to, jak popisuju téhle staré dámě Lokiho citové vzplanutí v Tokyu. Nějak šikovně to obejdu.

"Budeš mít pokoj s Jane, pokud ti to nevadí. Určitě si spolu budete rozumět."

"Myslím, že ano," pověděla po dlouhé době mlčení Jane. "Alespoň tu budu mít společnost."

Frigga jen radostně přikývla a pokračovala dál chodbou. Zastavila se až u úplně obyčejných dveří na konci asi patnácté chodby, kterou jsme dnes prošli.

Otevřela dveře a já spatřila menší pokojík s dvěma místnostmi. V jedné byl stůl se židlemi a několik pohovek a v té druhé dvě obrovské postele s nebesy. Také jsem si všimla dveří u jedné z postelí, určitě vedly do koupelny.

"Pošlu ti po služkách nějaké oblečení," usmála se Frigga a postrčila nás obě do pokoje. Sama přitom zůstala stát ve dveřích. "Jane ti snad všechno potřebného ukáže, já teď mám jednu neodkladnou záležitost. A Jane! Nezapomeň na ten čaj!"

S tím se zabouchly dveře a v pokoji nastalo tíživé ticho.

"Je vážně moc milá," řekl jsem.

"Možná až trochu moc," připustila Jane. "Abych nezapomněla. Každý týden pořádá čajový dýchanek a ty jsi zvána."

"Ach tak."

Jane se začala bláznivě šklebit. "Nemusíš mít z toho strach. Moc se tam toho obvykle nenamluví, ale čaj je vynikající."

Přikývla jsem a po dlouhé době také vykouzlila úsměv.

"Ódin vypadal pěkně mrzutě," řekla jsem. S Jane jsme se posadily na postel.

"Je takový pořád," odpověděla. "I ke mně je chladný. Určitě ho musí štvát, že si oba jeho synové vybrali pozemšťanky. Od Friggy jsem slyšela, že prý shání nějaký lektvar nebo tak, na dlouhověkost. Někde hluboko mu na nás určitě záleží. Nebo alespoň na blahu jeho synům."

"Doufám, že se nějak s Lokim dohodne," povzdychla jsem si. Doopravdy jsem však byla vystrašená, protože Ódin nezněl právě mírumilovně.

"Neměj strach," zasmála se Jane. "Pokud si o to Loki výhradně neřekne, nechá ho za chvíli na pokoji. Prozatím však budeš muset bydlet se mnou."

"Počkej, to nás vážně nechají s Lokim v jednom pokoji?"

"Trochu jsem zpracovala Friggu, když jsem tu byla tak první měsíc, takže jsem něco jako oddělené pokoje vymazala z řádu." Spiklenecky ze ušklíbla.

"To jsi ale potom musela tady jít kvůli mně."

"Právě že vůbec ne," usmála se. "Když vás Thor hledal, chtěla jsem mít prostě jen pokoj blízko Friggy, abych se necítila tak sama. Ale dost toho žvanění! Pojď mi říct, jak jsi se s Lokim dala dohromady. Pak to nějak upravíme, aby to pro Friggu nebyl moc velký šok."

Přikývla jsem a začala vyprávět. Jane byla moje jediná záchrana v tomhle cizím prostředí.