Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. 2. 2020

28 dní Bonnie a Clydea: Kapitola první

„Bonnie!“

Někde v dáli zachrastilo křoví a stále blíže se začínalo ozývat tiché cupitání. Clyde stál na horkém slunci uprostřed vrakoviště aut a s dlaní proti ostrým paprskům slunce sledoval odkud se zvuky ozývají.

Černobílá šmouha se mu mihla v pravém kraji zorného pole a než se stačil tím směrem otočit, seděla jeho věrná přítelkyně před ním. 

„Hodná holka, tak pojď, jdeme. Konec zábavy.“

Rozešel se vrakovištěm kolem hromad starých aut a součástek a fenka ho po jeho levém boku následovala.

Dnešní den bylo obzvlášť horko a slunce svítilo jako pominuté. Clyde se rozhodl shodit mikinu špinavou od oleje a zavázal ji kolem pasu.

„Dneska to bude pěkně náročné,“ poznamenal směrem k feně. „A ty se navíc v tom huňatém kožichu upečeš.“

Bylo vyloučeno, aby mu jeho věrná společnice rozuměla, ale na jeho hlas reagovala zvednutím uší a přímým jiskrným pohledem.

Clyde se pousmál a pokračoval v cestě. Zastavili se až u vchodové brány, kde v malé plechové budce hned vedle garáže a servisu, vysedával starší chlapík v kombinéze. Když vylezl, jeho dlouhé černé vlasy svázané do uzlu a kozí bradka se zdály být úplně promočené potem potem. Clyde mnohokrát přemýšlel o tom, zda mu stojí za to, se péct jako kuře v kombinéze jen kvůli reprezentaci podniku. K pádnému výsledku se nikdy nedobral.

„Tak co, mladej? Dneska to bude fuška, vzal sis něco na posilněnou?“ zeptal se Malcolm a nedbale cinkl do poloprázdné lahve s čirou tekutinou, která mu trčela z jedné z obrovských kapes na hrudi. Clyde předpokládal, že do hodiny bude tak mimo, že nakonec bude muset vzít všechnu práci sám. 

Malcolm byl dobrý chlap. Když se s mámou vzali, asi rok po otcově zmizení, jejich životy se hned zlepšily. Měli pořádnou střechu nad hlavou a jakž takž pravidelný příjem. Navíc brával Clyde fušky v Malcolmově vrakovišti, takže si občas přivydělal něco navíc.

Jeho nevlastní otec sice mnohdy působil jako buran z ulice, ale o ně dva se staral dobře. Když bylo Clydeovi pět, začal se mu stavět za paty a sledovat jeho práci na vrakovišti. V osmi letech, kdy už dosáhl na pedály a jeho máma nebyla poblíž, ho Malcolm nechával vozit auta z areálu vrakoviště ke šrotovacímu boxu. To v Clydeovi probudilo touhu stát se závodním řidičem. Občas když věděl, že ho nikdo nevidí, si objel celý areál několikrát s plynovým pedálem až na podlaze a za pomoci ruční brzdy drtil zatáčky hlava nehlava. Pokud se mu podařilo auto ťuknout, vetšinou tím nenapáchal žádnou převratnou škodu. Když Clyde vyrostl, začínal si jeho kousků Malcolm všímat, nicméně na ně nikdy nic neřekl. Ve výchově dětí Clydeův nevlastní otec naprosto zaostával a když kluk nedělal škodu, nechal ho tak. Měl rád své pohodlí a pokud mu zrovna nehořelo za patami, nad vším obvykle mávl rukou. Naučil kluka řídit tak, aby nemusel najímat nikoho na úvazek. Clyde auta zbožňoval, zabavil se na celý den a neměl potřebu dělat problémy, které malé děti obvykle vyváděly, což Malcolmovi velice dobře vyhovovalo. A to, že se kluk naučil jezdit i rychleji než jen na základní rychlostní stupeň, který byl k převozu auta potřebný, už nebyl jeho problém. 

„Už jsi toho psa naučil hlídat?“ zeptal se ho Malcolm s pohledem upřeným na Bonnie.

Clyde zavrtěl hlavou.

„Tak ho to koukej naučit, ať tady v noci nemusíme hlídat my. K čemu jsme si ji potom nechávali.“

Clyde neodpověděl a rozhodl se Malcolmovu poznámku ignorovat. Než přijde Fred a začne drtit auta, má ještě chvilku čas na odpočinek. Letmo se podíval na mobil, bylo patnáct minut do otevření vrakoviště.

Zalezl si i s Bonnie do starého pick upu, aby nemusel čelit ostrému slunci.

Fenka mu přeskočila přes klín a usadila se vedle na sedadle spolujezdce.

„Bude to naše malé tajemství, jasně?“ řekl důrazně Bonnie. "Ještě bys tady musela zůstávat přes noc sama."

Pravda byla taková, že Bonnie by ohlídat celý areál zvládla levou zadní. Byl to chytrý pes a Clyde měl pocit, že jakýkoliv nový povel chápala sama téměř okamžitě. Buď pocházela z opravdu výborného vrhu nebo byla tak úžasná od přírody. Clyde uznával tu druhou možnost, ta první vycházela často z úst Malcolma. Původně fenu našel on. Jako nedorostlé štěně se toulala okolo vrakoviště a když ji Malcolm našel v jednom z aut, byla už skoro na pokraji sil. Na krku jí visel obrovský třpytivý obojek se jménem Bonnie. Vzal ji domů a okamžitě prohledal všechny noviny, jestli náhodou někdo nehledá mladé štěně kolie.

„Bude od nějakejch zbohatlíků,“ prohlašoval tehdy hrdě Malcolm. "Mohlo by z toho kápnout nálezný. Už když prodám ten obojek, dostanu za něj několik stovek. Normální člověk by takovou věc psovi nepořídil. Vždyť tyhle šutry se dávaj do náušnic."

O Bonnie už se ale nikdy nikdo nepřihlásil. Malcolm ji dokonce zkoušel prodat, nicméně nikdo neměl zájem o psa bez průkazu původu a navíc nalezence, který mohl být křížený s čímkoliv. A tak zůstala u nich. Clyde se na ni ihned velice upnul a Bonnie mu kompenzovala veškerou společnost, které se mu nedostávalo. Ve škole toho moc nenamluvil a navíc jeho oblečení neustále ušpiněné od kolomazu ostatní děti odpuzovalo. Malcolm prát neuměl a Clydeova máma byla většinu času v práci. Všichni Clydeovi spolužáci navíc věděli, co je jeho nevlastní otec zač a z nějakého důvodu je k sobě přirovnávali. Žádná šikana nikdy neprobíhala, ale dítě i tak malé jako tehdy Clyde pozná, když o něj někdo nestojí. Po škole pak trávil hodně času s Bonnie a převážením aut z jednoho konce vrakoviště na druhé za doprovodu Malcolmových rozkazů. Ani u jedné ze dvou činností nebylo potřeba mluvit, takže strávil někdy i celý den bez jediného slova.

Byl konec června a poslední dva týdny školy zbývaly do letních prázdnin. Mnoho Clydeových spolužáků už plánovalo dovolené a různé výlety, zato on sám se nemohl rozhodnout, jestli je konci školy rád nebo ne. Škola znamenala odpočinek od povinností a práce na vrakovišti. Peníze pro něj žádná motivace nebyla, neboť jich nebylo zase tolik. Malcolm vždycky tvrdil, že mu z výplaty strhává nájem. Proti tomu se Clyde nemohl obrátit, protože bylo pravdou, že s mámou bydleli v jeho bytě. Nebylo jiné východisko než mlčet a dělat, co je potřeba. 

Na druhou stranu zase ve škole jen proseděl celé dopoledne, aniž by promluvil více než pár slov, zatímco Bonnie byla zavřená v jeho pokoji a čekala, než se vrátí. Už jen ta myšlenka, že fena celou dobu prosedí u dveří a s nadějí v očích se chytá každého zvuku, který za zdmi zaslechne v mylném přesvědčení, že se právě Clyde vrátil domů, se mu mlžil zrak.

Nakonec se rozhodl, že je přece jen lepší ve škole nebýt a právě Bonnie byla tím důvodem.

Pohlédl na fenku hovící si na sedadle spolujezdce a láskyplně ji pohladil po hlavě. Co by jen bez ní dělal? Bonnie přestala pečovat o své přední packy špinavé od hlíny a zahleděla se na chlapce. Poznal ten pohled, který ho vyzýval k tomu, aby už šli něco dělat. Akce byla hnacím motorem jejího života. Proležet celý život v kotci u vstupní brány vrakoviště a vrčet na všechny kolemjdoucí by ji udolalo. 

Clyde se musel na chvíli opravdu hluboce zamyslet, protože k jeho uším naprosto nečekaně dolehlo ťukání na sklo. Když spěšně otočil hlavu za zvukem, spatřil Freddieho, který postával za sklem auta a mával na něho. Bonnie na vedlejší sedačce jen vesele mrskala ocasem. Freddieho znala a měla ráda. 

"Ty jsi mi hlídač," prohodil k fence Clyde než vylezl z auta.

"Hele, promiň, že ruším, ale čím dřív to zmáknem, tím míň se budeme muset dřít v tomhle pařáku."

Clyde přikývl. Rozhodně se necítil naštvaně a s Freddiem naprosto souhlasil. Čím déle otáleli, tím horší to bylo. Pokud stihnou všechna auta roztřídit do poledne, kdy je teplota nejvyšší, mají vyhráno.

„Než nastartuju mašinu, odvez tohohle pick upa na parkoviště dozadu. Chytl mě Malcolm, prej to má bejt tenhle. Zbytek už máme sešrotovat.“

Clyde znovu nasedl na sedadlo, kde se ještě před chvílí oddával blaženému odpočinku a nastartoval. Skoro podvědomě dojel až na místo, které posledních pár let Malcolm vyhrazoval pro vybraná auta. Clyde pořádně nevěděl, co se s nimi potom děje, každou neděli jich však několik odvážel kamion. Naučil se Malcolma na nic zbytečně nevyptávat. Mnohokrát slýchával, jak neurvale křičel na Freddieho, když se zeptal, kam ta auta vozí.

Dnešní den neměl Clyde příliš dobrou náladu, proto to vzal s autem nejkratší možnou cestou a ladně zacouval mezi dva již zaparkované Fordy. Vypnul motor a klíček nechal v přihrádce, jak už to bývalo zvykem. 

„Tak pojď,“ houkl na Bonnie, která se ihned aktivně zvedla a vyskočila z auta za Clydem, který se snažil nasadit nějaké běžecké tempo. Neustále si opakoval, že čím dřív tohle budou mít za sebou, tím dřív bude moct jít domů. 

Když probíhal mezi věžemi sešrotovaných aut k drtičce, Bonnie vesele poskakovala kolem něj a vybízela ho štěkáním k ještě rychlejšímu tempu. Několikrát ho dokonce předběhla, nalehla na přední packy a za doprovodu dalšího štěkotu se ho snažila vyhecovat. Clyde ale dobře znal svou fyzickou kondici a bylo mu jasné, že kdyby zrychlil, po chvíli by bez dechu padl k zemi.

Někdy v půlce cesty to vzdala a když se Clyde konečně dostal k cíli, věnovala už plnou pozornost holubům, kteří se vznášeli nad vrakovištěm a ve starých rezavých autech hledali svá hnízda.

Mechanismus stroje se mezitím naplno rozjel a Freddie mu podal list s dnešními úkoly. Prakticky šlo o seznam obsahující poznávací značku auta a přibližná poloha místa, kde by se mělo nacházet.

Clyde se rozhodl začít s tím, co někdo zaparkoval hned za rohem. Zastrčil si seznam do kapsy u košile a vydal se zase směrem pryč od Freddieho a jeho pekelného stroje, jehož hluk se nesl na míle daleko.

Hodiny na nedaleké kapli odbily sedmou hodinu ranní a Clydeovi znovu oficiálně začal další pracovní víkend.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář