Od doby, kdy Clyde kývl Derekovi na jeho nabídku, plynul čas nějak rychleji. Malcolm s ním od té doby nepromluvil ani slovo, jen snad co se týkalo nákupů, účtů za elektřinu nebo práce na vrakovišti. Po té zběsilé jízdě po městě mu Derek slíbil, že o všem poví Markovi, a ten se mu v nejbližší době ozve. Za mámou chodil do nemocnice každý den, co to šlo, a každá návštěva ho jen utvrzovala v tom, že spolupráci se strýčkem Markem potřebuje.

V dobu, kdy se před bránou vrakoviště objevilo to šílené auto, vedli spolu s jeho nevlastním otcem jednu z těch rozpačitých konverzací o mámě.

„Nakonec jsem to teda podepsal, zaplatil zálohu a zbytek budou chtít, až co ji vodoperujou.“

Clyde přikývl. Byl rád, přesně takto to chtěl. Máma půjde na operaci a než bude po všem, vrátí se s balíkem peněz a doplatí zbytek. Také ho těšilo, že se Malcolm nakonec uvolil spolupracovat a smířil se s tím, že Clyde tu práci prostě vzal a hodlá si stát za svým. Teď už mu nic nebránilo v cestě.

„Zatraceně,“ odplivl si Malcolm, když jim přímo před nosem prudce zabrzdil starý otlučený vůz.

Bonnie, která se okolo Clydea neustále motala, si velice podezíravě stoupla před něho a opatrně očichala přední nárazník auta.

Když se s odporným vrzáním otevřely dveře řidiče, vystoupil z auta snědý, vysoký mladík asi v Clydeově věku. Dlouhá plandavá košile na jeho hubeném těle různě trčela zpod koženého opasku, kde se ji nejspíš předtím marně snažil zastrčit. Absolutně se nehodící bledě modré manšestrové kalhoty ještě víc zpestřovaly mladíkův vzhled, stejně jako hnědý kovbojský klobouk. Ve tváři mu hrál liščí úsměv a v jeho obrovských modrých očích zářily šibalské jiskřičky. Černé lokny mu přerostly až na ramena a celkově vyvolával dojem spíš nějakého tuláka či opilce. Clyde už se na vrakovišti setkal s různými ujetými lidmi, tento kluk však mezi nimi s přehledem kraloval.

„Vidím, že se to s tím řízením nezlepšilo,“ reagoval Malcolm na jeho prudký příjezd. Clyde překvapeně pohlédl na svého nevlastního otce. Oni se snad znali?

„Proto jsem přece tady,“ odpověděl s úsměvem mladík a pomalými loudavými kroky přešel před dvojici a psa. Clyde si ho nechápavě přeměřoval, ale nedokázal určit, zda tady už nově příchozího někdy viděl či nikoliv. 

„Nikdo mi nedal vědět,“ odvětil na to Malcolm, „co se děje?“

Kluk se zastavil u nich a sklonil se k Bonnie, kterou i přes výhružné vrčení pohladil po hlavě. „Nazdar, krásko,“ pošeptal jí a pohlédl na Clydea.

„Marvin Lester,“ podal mu přátelsky ruku, kterou Clyde neochotně přijal. Po zaznění toho příjmení mu začalo pomalu docházet, s kým bude mít tu čest. „Tvůj nový parťák,“ dodal kluk po chvíli a mrkl na něj.

Přestože Clyde čekal, že se dřív nebo později někdo od strýce Marka objeví, v žádném případě nečekal někoho jako byl Marvin.

„Clyde,“ odpověděl mu tiše.

Marvin povytáhl obočí, ale místo jakékoliv reakce se raději rozhodl Clydeovu nejistotu ignorovat. Rozhlédl se po okolí vrakoviště a uznale pokýval hlavou. „Dlouho jsem tu nebyl.“

„To ano,“ zabručel Malcolm.

Dvojice se na chvíli odmlčela. Clydeův nevlastní otec pozorně sledoval svého synovce zamračeným pohledem, zatímco Marvin se velice zaujatě rozhlížel po vrakovišti.

„Vlastně je to tady pořád stejné,“ pokrčil po chvíli rameny, „nic se nezměnilo.“

„U tebe taky,“ oplatil mu Malcolm stejnou mincí, „furt neumíš řídit, hádám ani školu jsi ještě nedodělal a místo toho posloucháš tatíka a skáčeš, jak on píská. Najdi si normální práci, hochu, a neskončíš ještě před dvacítkou v lochu.“

Marvin se kysele pousmál a znovu se rozhlédl po vrakovišti. „To si mám jako vzít příklad z tebe?“ Svou pozornost obrátil opět k Malcolmovi a přejel ho pohledem od hlavy k patě. Prohlížel si jeho umazané, špinavé a staré oblečení, sedřené ruce a unavený výraz. „Ne, díky.“

Clyde cítil, jak v Malcolmových žilách vře krev, a modlil se, ať neprovede nějakou hloupost. Poprvé za celá dlouhá léta, kdy svého nevlastního otce poznal, ho viděl se zhluboka nadechnout a nechat urážku být. Poslední dobou se Clydeovi zdálo, že ho vlastně nikdy ani zdaleka dost neznal. Den za dnem ho poslední dobou neustále překvapoval.

Z ničeho nic po chvíli Marvin pohlédl na Clydea. „Takže pojedeme?“

Stejně jako předtím, ani teď nedokázal Clyde vydat ani hlásku. Jen zmateně pohlédl nejprve na Marvina a posléze i na svého nevlastního otce, jako by s tím snad mohl něco udělat či vysvětlit.

„Na mě se nedívej,“ zavrtěl hlavou Malcolm, „je to tvůj kšeft, tvůj problém.“

Přestože se to zdálo být všechno moc rychlé a najednou, pokýval Clyde nakonec pomalu hlavou v souhlasu a ještě jednou si prohlédl auto. Dřív snad mohlo být pěkné a rychlé, svoje nejlepší roky však už mělo za sebou.

„Kam jedeme?“ zeptal se mimoděk Clyde, když se pomalu rozešel s Marvinem k autu. S Malcolmem se rozloučil jen kývnutím a semknutými rty.

„Do Lareda, kamaráde,“ plácl ho silně po zádech Marvin a hodil mu do dlaní klíče od auta.

Clyde překvapeně zamrkal. „Ale to je na hranici s Mexikem,“ podivil se té vzdálenosti.

„Děláš jako by to byla bůhvíjaká dálka. Jen okolo čtyř set mil,“ pokrčil ledabyle rameny Marvin, "zítra ráno jsme tam jako nic."

Clyde jen přikývl. Ostatně pokud si chtěl vydělat ty peníze, bylo nutné dělat, co se mu přikáže. I to, kdyby měl jet celou noc do Mexika a zpátky bez řidičského průkazu.

„Ji bereš taky?“ podivil se Marvin na sebevědomě vyhlížející Bonnie, která se Clydeovi usazujícímu se na místě řidiče drze prodrala na zadní sedadlo.

„Malcolm by ji nechal pojít hlady,“ namítl Clyde, přestože mu ani tak nešlo o žrádlo, ale spíš o to, že by se stejně s Bonnie na tak dlouho odloučit nedokázali. Potřeboval ji mít u sebe. Obzvlášť v těchto časech.