Vesnička Telico v okrsku Ellis County ve státě Texas se nevyjímala žádnou zvláštností. Její veškeré obyvatelstvo tvořilo několik málo rodin, které měly po krk rušného Dallasu a rozhodly se přestěhovat blíž venkovu. Většinu  těchto lidí Clyde pořádně ani neznal, všichni si hleděli svého a pokud přece jen byly někdy navázány nějaké vztahy, nikdy se to netýkalo Clydea a jeho rodiny. Lesterovým byl zkrátka na čele vyryt cejch hlupáků a odpadlíků. Úzce s tím souvisela také Malcolmova pověst, co by pátečního opilce a rváče. A pokud se buransky choval Malcolm, žena, která se k němu nastěhovala i s dítětem nemohla být normální o mnoho víc. 

Přestože Clyde nosil stále příjmení po svém biologickém otci, kterého si jen stěží pamatoval, obyvatele z okolních domků mu neříkali jinak než Lesterovic kluk. Dříve se snažil všem neustále připomínat, že jeho příjmení je jiné, ale nakonec přestal a uvědomil si, že to vlastně ani není důležité. Dokud ho budou vídat v blízkosti Malcolma, zůstane Lesterovic klukem.

Byl krásný sobotní večer a z teplého vzduchu, který mírně povíval z jihu, šlo cítit blížící se červenec. Clyde zrovna zamykal bránu vrakoviště a kývl na Malcolma, který pro dnešní den vzal noční hlídku. 

Nevlastní otec na něj posvítil baterkou a zamumlal si něco pod vousy. Clyde se to rozhodl brát jako rozloučení. Otočil se na patě a s Bonnie v patách se vydal pryč. 

V Telicu něco tak běžného jako pouliční svítilny neměli, proto nechal fenu jít vepředu, aby ho v případě nebezpečí upozornila. Nevěřil tmavým stínům u silnice a celkově neměl moc v oblibě tmu.

Po cestě zašmátral v kapsách a vytáhl odtud několik babek, načež zbytek vrátil zpět. Byl rád, že po včerejší úmorné práci v neskutečném vedru a dnešní skoro celodenní fušce, dostal od Malcolma nějaké kapesné. Konečně mohl Bonnie koupit slíbené popruhy, nad kterými uvažoval už pěkně dlouho. Měl s fenou na léto velké plány, mezi nimiž převládaly obzvláště dlouhé celodenní tůry.

Doufal jen, že nenastane situace jako minulé léto, kdy mívali tak plné vrakoviště, že museli odstavovat auta u cesty a Clyde se o ně musel celé dny starat. Na to, že bylo Telico opravdový zapadákov, se Malcolmovi v podnikání občas dobře dařilo a lidé si zvykli, vozit svá stará auta právě sem.

Z myšlenek ho vytrhl zvuk autobusu, který se najednou objevil v zatáčce. Clyde se bleskurychle rozběhl a za plné rychlosti se snažil vymotat z kapes náhubek pro Bonnie. K nedaleké zastávce dosprintoval jen tak tak. Věděl, že kdyby se přece jen trochu zpozdil a řidič ho viděl dobíhat, nezastavil by mu. V tak malém městečku jako bylo Ennis, do kterého se právě chystal jet, se klepy o klukovi, co věčně chodí ve špinavém a od oleje mastném oblečení, šířily rychle. Obzvlášť, když jeho nevlastní otec provozoval vrakoviště, do kterého sváželo staré vozy snad celé město a navíc měl poměrně neblahou pověst. Proto ani řidičova averze vůči Clydeově osobě nebyla zvláštností.

Jen co Clyde stačil rychle zapnout Bonnie náhubek, autobus oběma zastavil před nosem. Fenka si přední packou zkusila setřást náhubek, který však držel pevně a s tichým zakňučením následovala Clydea na schůdky k řidiči. Zaplatil za oba a rozhodl se usadit co nejvíc vzadu, kde nebude muset čelit pohledům spolucestujících.

Řidič nečekal, až se cestující usadí a vyjel ze zastávky. Clyde zabalancoval na jedné noze a nebýt madla na jednom ze sedadel, jistě by skončil na zemi. Nakonec se přece jen usadil na jednom z posledních sedadel i s Bonnie, která mu poklidně lehla k nohám.

Jakmile pak autobus zastavil na jeho zastávce, okamžitě sundal feně náhubek a vydal se přímo ke svému cíli. Bistro U Joea Clancyho zavíralo za necelou hodinu, přesto však u stolů posedávalo několik lidí. Když vešel, první kdo ho přivítal byl starý Joe. Usmál se na Clydea svými napůl vypadanými zuby, zamával a něco zahuhlal. Clyde mu gesto oplatil. Měl tohoto starého muže rád, byl milý a nechoval se k němu nikdy povýšeně, dokonce povolil vstup i Bonnie, protože jinak měli psi do bistra vstup zakázán.

„Clyde!“ ozval se mu za zády jemný hlas. „Zlato, neříkal jsi, že přijedeš!“

Když se otočil, spatřil ve dveřích do kuchyně svou matku. Na sobě měla černobílý stejnokroj, blond vlasy vyčesané do drdolu a vůbec na to všechno vypadala podle Clydea skvěle. Co však tentokrát okamžitě upoutalo jeho pozornost, byl bílý obvaz obmotaný okolo levé dlaně. Všimla si jeho pohledu a kývnutím ho vyzvala do kumbálu vedle kuchyně.

„Trochu mi dnes zabylo špatně a rozsekla jsem si ruku o roh stolu.“

Clyde se na ni vyděšeně zadíval. „Už zase? Nechtěla by sis vzít chvíli volno a odpočinout si? To už je potřetí za poslední měsíc, mami.“

Jeho matka se mírně pousmála a pohladila Clydea po vlasech. „O mě se neboj, zlato.“

Nechtěl se s ní hádat. Ne tady a před tolika lidmi. Nechal by tím vzniknout jen dalším fámám a pomluvám a těch už kolovalo i tak dost. Raději se i s Bonnie usadil v jednom z jídelních boxů k oknu a v tichosti vyčkával, dokud matce neskončí směna.

Neuběhlo ani patnáct minut, když nad vchodovými dveřmi zacinkal zvonek. Podle intervalu mezi zacinkáním zvonku a zaklapnutím dveřím to Clyde odhadoval na tři návštěvníky. Seděl zády ke vchodu, a přestože by si rád svou domněnku ověřil, otáčet se neodvažoval. Vypadal by jako přílišný zvědavec.

Ukázalo se, že otáčení koneckonců ani nebylo třeba, když mu z ničeho nic na rameni přistála obří tlapa. „Nazdar, kámo! Můžem si přisednout?“

Clyde se nemusel ani otáčet, aby věděl, s kým má tu čest.

Ben Forks byl jedním z těch lidí, kteří měli za to že se s každým přátelí a jsou za dobře. Projevovalo se to neskutečnou arogancí a hlavně, a to Clyde nesnášel ze všeho nejvíc, oslovování všech lidí "Čau, brácho" nebo "Nazdar, kámo" přesně s tím jízlivým podtónem, kterým Clydea oslovil i tentokrát. Ben se zkrátka na omak choval kamarádsky, nicméně všemi posunky i stylem, jakým se s lidmi bavil, je spíše zesměšňoval. Přesněji řečeno "Jsme kámoši, ale já mám navrch."

Ben si s úsměvem přisedl vedle Clydea a popadl jídelní lístek. Naproti nim ke stolu si přisedl Jason Garnill a ke Clydeovu obrovskému překvapení a zároveň i zděšení také Olivia Parkinsonová.

„Ahoj, Clyde,“ pozdravila ho jemně. Chtěl jí odvětit to samé a stejně laskavým tónem, když se najednou u hrany stolu objevila černobílá chlupatá hlava. Bonnie už se nejspíš nespokojila jen s pachem jejich bot, ale rozhodla se prozkoumat návštěvníky i od pohledu.

Olivia sebou leknutím cukla, ale hned na to se rozesmála. Jason se jen mračil a raději vzal svou přítelkyni za ruku.

„Pořád s sebou taháš toho psa?“ optal se Ben.

Očividně, chtělo se Clydeovi uštěpačně odvětit, ale raději se sehnul pod stůl a přikázal Bonnie si lehnout. Mohl jí sice zadat povel pouze hlasem, ten by jí bohatě stačil, ale shýbnutí pod stůl mu naskytlo malou chvilku soukromí a čas uklidnit se. Přímo naproti němu seděla Olivia Parkinsonová, holka, která si jeho tajné sympatie získala už v prvním ročníku.

„Dal bych si slaninovej burger,“ prohodil Ben a poslal jídelní lístek přátelům.

Olivia barevný letáček několikrát protočila v rukou a nakonec jej předala Jasonovi s tím, že se spokojí s kuřecím salátem.

Clydeovi bylo trapně a cítil, že i Bonnie zneklidněla. Odmítla ležet pod stolem a místo toho ostražitě seděla u Clydeových lýtek.

Jasonův výběr proběhl bez jakýchkoliv slovních projevů a trapné ticho přetrvalo i do příchodu Clydeovy mámy, když přišla zapsat objednávky.

Zářivě se na všechny usmála a na Clydea povzbudivě mrkla. „Tak co to bude?“

Věděla moc dobře, jak to má její syn s kamarády. Většinou chodil jen ze školy a do školy, jinak trávil celý čas na vrakovišti pomáháním Malcolmovi. Školní plesy a akce zněly jeho uším naprosto cize a možná proto nikdy neměl možnost se s někým více sblížit. Navíc si musela přiznat, že ani přítomnost jejího nynějšího manžela k obecné popularitě moc nepřidávala. Malcolm měl v jádru dobré srdce a to, že k sobě vzal svobodnou matku s dítětem tomu jen přispívalo. Když ho však poprvé poznala, působil na ni jako prvotřídní buran a hulvát, proto měla pochopení pro mínění ostatních. Měla tak velkou radost, když i přes to všechno viděla svého syna mezi vrstevníky. Jakmile si tedy zapsala všechny objednávky, odporoučela se do kuchyně s velkým uspokojením. 

„Pořád sbíráš to starý železo?“ zeptal se konverzačně Ben a usrkl brčkem ze sklenice koly, která mu vzápětí přistála na stole, když druhá servírka roznášela nápojové objednávky.

Clyde pokrčil rameny a zahleděl se z okna. Nemělo cenu cokoliv říkat, ne pokud mluvil s Benem. Jízlivě přátelský tón byl jen předzvěstí, že je ochotný se začít hádat, jakmile narazí na odpor.

„Alespoň si přivyděláš,“ usmála se Olivia. „Brigáda se vždycky hodí.“

Clyde na ni chtěl vděčně pohlédnout, protože mu právě zachránila krk před dalším nepříjemným rozhovorem, ale nakonec se sklopenou hlavou souhlasně přikývl. Položil dlaň na hlavu své fenky a jemně ji hladil. Hebká srst prokluzující mezi prsty měla uklidňující účinky.

„Jak to vlastně vypadá s tou Francií přes léto?“ zeptala se znovu Olivia, když se Ben nadechoval k další otázce na Clydea.

„Pokud se bratranec znovu nerozsype po skalách a neskončí v nemocnici, určitě za ním pojedu. Prej hraje rugby. To abych se na to podíval. Už jste někdy slyšeli o Francouzech hrajících rugby? To bude komedie.“

Olivia se jen tiše zasmála, protože tomuto tématu očividně nerozuměla. Svůj záměr však splnila a loupla pohledem po chlapci naproti. Věděla, že Ben dokáže být občas hrubý a ne každý to snášel dobře. Obzvlášť ne Clyde, kterého znala už nějakou řádku let. Spokojeně se usmála při vidině, že se mimo palbu otázek alespoň trochu uvolnil a věnovala se dál diskuzi o francouzském rugby mezi Jasonem a Benem.

„Hele, člověče,“ prohodil Jason. „Třeba nebudou špatní. Hlavně si nevyskakuj, protože kdyby tě porazili, udělal bys nám pěknou ostudu.“

„Neměj strach, tak špatnej snad opravdu nejsem.“

„I obyčejné školní mužstvo ti může předvést dobrou hru, kámo. Vzpomeň si na předloňskou kvalifikaci, když ten váš profi tým rozcupovala Corsicanská střední.“

Ben pyšně zrudl. „Za to mohla ta blbá pasivní strategie. V rugby se člověk musí rvát od začátku do konce.“

Pro Clydea přestal rozhovor existovat, jakmile se všechna pozornost přestala obracet na něj. Úzkostlivě sledoval hodinky na své levé ruce a odpočítával každou minutu, která se blížila k zavíračce.

Tolik se celý den těšíl, až bude moct sednou za stůl, v klidu si odpočinout a počkat na mámu, aby potom společně šli vybrat popruhy pro Bonnie. Bistro, kde pracovala, měl rád. Ne jen díky Joeovi, který ho vždy mile přivítal, ale taky proto, že miloval atmosféru toho místa. Interiér byl zařízen v typickém stylu amerických bister padesátých let s šachovnicovou podlahou a dlouhým osvětleným pultem s kovovými barovými židlemi hýřícími pronikavě červenou barvou, do které byl laděn i ostatní nábytek. Obsluha chodila v nažehlených černobílých šatečkách z dob největších muzikálových trháků a z reproduktorů se linul příjemný dobový rock-n-roll.

Proto Clyde ani zdaleka nechápal, co tu právě teď pohledával Ben Forks, jehož vkus do minulých let tolik nespadal.

„Co plánuješ na prázdniny?“ vyrušil ho ze zamyšlení příjemný hlas. Olivii zřejmě začal vášnivý rozhovor o rugby nudit. Aby na to Clyde přišel, nepotřeboval jí věnovat ani jeden pohled, zarytě civěl na stojánek s příbory a snažil se nenápadně dočkat zavíračky.

„Asi budu pomáhat na vrakovišti,“ pokrčil rameny.

Když zvedl pohled, zjistil že pokývala hlavou. Její medové vlasy se tím pohybem rozvlnily a zlatavě zaleskly. "Taky jsem se rozhodla pro brigádu," řekla. „Od prázdnin teď budu dělat plavčíka ve venkovním bazénu. Někdy se stav, propašuji tě bez vstupného.“

Clyde ze sebe vyloudil jen nervózní úsměv. Jak by se k němu chovala, kdyby věděla o těch dlouhých letech, kdy o ní v jednom kuse fantazíroval. Určitě by nebyla tak milá. S takovou myšlenkou nebyl schopen vyloudit kloudné slovo a s každým dalším přátelským úsměvem se hanbou víc a víc propadal do země.

"Máš moc roztomilého psa," pověděla po dlouhé tiché pauze, kterou narušovalo jen dohadování Jasona a Bena, kteří se během té krátké chvilky stačili dostat od rugby k baseballu. „To je kolie?“

„Pastevecká,“ upřesnil Clyde a pohladil Bonnie po hlavě. Fena mu položila čenich na stehno a přivřela mazlivě oči.

„Slyšela jsem o nich,“ přikývla souhlasně Olivia. „Jsou prý velice inteligentní.“

Než stačil Clyde tuto informaci potvrdit, ozval se od baru obrovský randál. Celá restaurace najednou ztichla a obrátila svou pozornost na lítací dveře do kuchyně.

Je to přesně ten pocit, který vám pomůže rozpoznat, že se stalo něco moc špatného, aniž byste to na vlastní oči viděli, a který s pomocí náhlého návalu adrenalinu a strachu dostal ladným skokem Clydea přes opěradlo sedačky. 

„Mami!“ zakřičel, když se dlouhými kroky hnal k baru s Bonnie v patách.

To už se ale na místě shromáždil všechen personál, a tak se musel Clyde neurvale prodrat až do středu davu, jen aby mohl nalézt svou matku ležet na zemi.

S hrůzou v očích se svezl na kolena až k ní a vzal její tvář do dlaní. „Mami?“

Nereagovala. Jen se upřeným prázdným pohledem dívala na svého syna. „Mami!“

Opět nic.

V tu dobu pro Clydea okolní svět naprosto zmizel. Existoval jen on se slzami v očích, jeho máma ležící bez hnutí na podlaze a Bonnie snažící se pomoct olizováním její dlaně. Měl pocit, že jeho ústa samovolně a neustále opakují "Mami, ne!", ale nebyl si jistý. Nic z toho už nebylo důležité. Nevnímal Sandy, matčinu kolegyni, která se přiřítila z kumbálu se slovy, že pomoc už je na cestě. Nevnímal ani starého Joea klečícího naproti němu, snažíc se nahmatat její tep. Vlastní slzy, stékající mu po tvářích byly také naprosto nepodstatné. Vnímal pouze matčiny oči, které se po chvíli najednou rozjasnily a slabě zamrkaly.

Stále zůstávala ležet bez hnutí na zemi, alespoň však vykazovala nějaké viditelné známky života. Dýchala jen plytce a trhaně. Pohledem těkala ze strany na stranu, jako by teprve zpracovávala holý fakt, že se ocitla na zemi a nad ní se shlukuje vyděšený dav společně s jejím synem.

„Cl-y-de,“ zachroptěla. 

„Jen lež, mami,“ zatlačil její čelo zpátky k zemi a přiložil dlaň na čelo. Teplota se zdála normální. Přesunul třesoucí se ruku k matčiným štíhlým prstům a pevně je stiskl. Usmála se a pokusila se gesto oplatit, ale celková slabost jí to nedovolila.

Clyde si jen letmo uvědomoval, když odněkud donesli židli, zvedli matčiny nohy do vrchu a hlavu podložili vycpávkou na sezení. Sandy dokonce naklusala se stroužkem citronu a snažila se svou kolegyni donutit, aby ho skousla. 

„Tohle tě probere, ani nevíš jak,“ snažila se o veselý tón, ale v jejím hlase se i přesto znatelně projevoval strach.

Přesně pět minut před zavírací dobou do bistra vtrhl tým zdravotníků čítající tři členy. Rozehnali okounící dav a bleskově pacientku prohlédli. Rychlost a zručnost s jakou zacházeli s tlakoměrem a stetoskopem poskytla mnoha lidem jistotu, že je servírka již v dobrých rukou a rozešli se zaplatit účty, aby odtud mohli co nejdřív odejít a nerušit záchranáře od práce. 

Clydeovi přistála na rameni kostnatá drobná ruka. Když se ohlédl, zjistil, že jde o starého Joea.

„Pojď si sednout, naliju ti sklenici vody.“

Clyde jen zavrtěl hlavou a přisunul se blíž k matce.

Jakmile to zpozoroval jeden ze záchranářů, mladý a sympaticky vypadající muž, starostlivě se zamračil. „Vy jste syn?“

Dostalo se mu tichého přikývnutí.

„Máma je momentálně stabilizovaná,“ pověděl o dost vřelejším tónem. „Ve vozu jí nasadíme kapačku a hospitalizujeme, budeme tedy potřebovat průkaz totožnosti, kartu pojišťovny a pár podpisů. Buď pojedete s námi nebo se do nemocnice můžete dopravit samostatně a formality vyřešit až tam, je to na vás.“

Clyde zděšeně pohlédl na Joea.

„Jen jeď,“ pokýval hlavou a vzal Bonnie za obojek. „Pohlídám ji.“

„Pojedu s vámi.“

Záchranář s vážným výrazem přikývl a vyšel vstříc svým kolegům, kteří se již do bistra hrnuli s nosítky. V době kdy Clydeovu mámu nakládali už začínala být plně při vědomí, a přestože svého syna ztratila z dohledu, nepřestávala ho utěšovat, že je vše v pořádku.

Clyde se zatím cítil s každým jejím slovem víc vyděšený a nepomáhalo ani tesklivé kňučení Bonnie, kterou Joe pomalými kroky odváděl na zahradní dvorek. Než nastoupil do sanitky, zaslechl ještě zoufalý štěkot, pak se celý svět slil do hučení jednotlivých přístrojů a neustálého matčina opakování, že bude vše v pořádku.